Machicha za Laru. Příběh prvního střídání v La Lize

Lavička náhradníků (© marca.es)

Zatímco dnes vnímají fotbaloví příznivci střídání hráčů v zápase jako něco samozřejmého, není tomu tak dlouho, kdy trenéři možnost měnit složení základní jedenáctky neměli.

Jiná doba

"Fotbal bez střídání připomínal jatka," vzpomíná dlouholetý záložník Barcelony Carles Rexach. "Bylo to šílené. Zranění hrála klíčovou roli. Malý problém s tříslem se výrazně zhoršil, když jste musel utkání dohrát."

Stejně mluví Pirri, opora konkurenčního Realu Madrid: "I když jste se zranil, musel jste v zápase pokračovat, aby váš tým nehrál v oslabení. To znamenalo, že se zranění zhorší. Byl to nespravedlivý systém. Zranění na dva týdny se protáhlo na dva měsíce, protože jste musel dohrát. Dnes můžete nastoupit, i když nejste zcela fit s tím, že se uvidí. To v tehdejší době možné nebylo, protože bez možnosti střídání to bylo nebezpečné."

"Pokud se nějaký hráč zranil, postavili jste ho do útočného vápna v naději, že k němu propadne nějaký míč. Tak se zrodil El gol del cojo (Gól kulhavého - výraz, který se ve Španělsku používá pro branku, které dosáhne viditelně zraněný fotbalista). Lehká zranění se stávala vážnějšími. Tak to prostě bylo. Je dobře, že se pravidla změnila. Fotbal se má hrát v jedenácti proti jedenácti. Kvůli nemožnosti střídat se mohly prohrát zápasy, které byste jinak vyhráli," přidává se Gárate z Atlética. Rexach souhlasí: "Tomu, kdo se zranil, se řeklo, aby se postavil do útoku. Fotbal bez střídání byl tvrdší. Jako se to stalo Pelému na mistrovství světa v roce 1966. Soupeř si mohl říct: 'Zraníme jim nejlepšího hráče a je to.'"

Hon na Pelého

Rexach měl na mysli turnaj v Anglii, během kterého se ještě neudělovaly karty a střídání neexistovala. Když výjimečně došlo k vyloučení, tak ústním pokynem. Šampionát připomínal hon na Pelého. Bulhar Zhechev působil dojmem, že chce přímo na hřišti provést pitvu legendárního Brazilce, druhý mač proti Maďarsku Pelé vynechal a ve třetím čekalo Kanárky v Goodison Parku Eusebiovo Portugalsko.

Mládeži nepřístupné představení začalo v deváté minutě, kdy Pelého prošlápl Vicente. O dvacet minut později mu hned nadvakrát zkontroluje pravé koleno Morais, což si vyžádá sedmiminutové ošetření mimo trávník. Zbytek střetnutí Pelé s obvázaným kolenem jen odchodí. "Přes párky" ho už nikdo nevezme. Už to není potřeba.

"Zhechev vypadal, že si moje kotníky plete s míčem. Celý zápas mě okopával. Z Portugalska mi dával zabrat Morais, bez přestání mi nemilosrdně nakládal. Pro brutálním dvojitém faulu mě vyřadil ze zápasu," vzpomíná Pelé. FIFA se poučila, mistrovství světa 1966 bylo posledním bez karet a střídání.

Historicky první střídání v La Lize

Nyní ale zpět do La Ligy, kde k první změně hráče za hráče (do té doby existovaly jen výjimky, například pokud nemohl dochytat střetnutí brankář) v průběhu střetnutí došlo mezi Pontevedrou a Granadou 13. září 1969. "Nevěděl jsem, že jsem byl prvním vystřídaným hráčem v lize. Do té doby karty ani střídání nebyla. Nevzpomínám si, protože jsem nebyl fotbalistou, kterého by trápila zranění. Nevím, co se stalo, ale zřejmě šlo o natažený sval," zamyslí se José Lara Nimo, jehož v 18. minutě nahradil v dresu Cádizu na pokyn trenér Néstora Rossiho Machicha. "Každý hráč měl určeného náhradníka. Pravé křídlo bylo připraveno zastoupit jiné pravé křídlo, středního záložníka střední záložník a tak dále."

V prvním kole sezóny 1969/1970, před kterou bylo zavedení střídání schváleno, využili trenéři napříč všemi 16 kluby jen 15 z 32 možných změn, což ukazuje, že se s novinkou teprve učili pracovat.

Změnilo se cestování, respektive počet členů výpravy. "Do té doby jezdila na zápasy jen základní jedenáctky a jeden dva hráči navíc a druhý brankář, kdyby někdo onemocněl. Fotbal byl zábavnější, více se útočilo po křídlech a každé mužstvo hledalo ve vápně hlavičkáře. Krajní hráči vůbec nepřihrávali nakrátko," vypráví Lara. "Samozřejmě, že se hrálo ostřeji než dnes. Ale pokud jste se udržel na nohách, z trávníku vás nikdo nedostal."

Střídačky kdysi a nyní...

Evoluce střídání

Pravidla ohledně střídání utrpěla pět zásadních změn. Zde je jejich evoluce.

1969 - Zavedena dvě střídání v La Lize, o rok později na mistrovství světa. 

1994 - Možnost třetího střídání, pokud se zraní brankář.

1995 - Pravidla dovolují třetí změnu bez ohledu na to, jestli jde o brankáře.

2018 - Přidána možnost čtvrtého střídání v prodloužení.

2020 - Rozšíření počtu střídání na pět (plus šesté v prodloužení). Zřejmě však půjde jen o dočasnou změnu kvůli pandemii koronaviru.

Podle Rexache by však fotbalu slušel podobný způsob, jakým hráči rotují v basketbale: "Kromě tří klasických střídání by mohlo být ještě regulované množství rychlých střídání, jako je tomu v basketu. Hře by to dodalo na dynamice. Bylo by zajímavé sledovat, jak by tomu trenéři přizpůsobili taktiku. Fotbal se příliš zasekl. Důležité je, aby měl neustále rytmus."

Ze hřiště odchází hráč s číslem ... a místo něj přichází hráč s číslem ... Věta, kterou už hlasatelé na stadionech oznamují zcela samozřejmě. Ale ne vždy tomu tak bylo...

Další články věnované historii, momentům či tradicím, které se proměnily v legendární a obklopují je zajímavé okolnosti, najdete v sekci Španělské střípky.