Co se stane na hřišti, to na něm zůstane

Vypjaté sevillské derby (© marca.es)

Ve fotbale vždy platilo nepsané pravidlo, že co se stane na hřišti, to na něm také zůstane. V poslední době má ale čím dál více kontroverzí dohru i poté, co od konečného hvizdu utkání uběhne mnoho hodin a dní. Na tiskových konferencích, v médiích, na sociálních sítích. O tom, jaké to bylo dříve, se rozpovídali někdejší fotbalisté.

Nadávky, urážky, snaha rozhodit soupeře. To vše ke sportu zkrátka patří, slušné vychování zůstává před branami stadionu. A tak rázný Carlos Bilardo, jenž se jako trenér proslavil svým Pisalo, pisalo!, ještě v době aktivní kariéry poctivě studoval jména a vzhled manželek hráčů soupeře. A nebylo to proto, že by jim snad chtěl posílat květiny či komplimenty...

"Mezi Itálií a Španělskem v tom není rozdíl. Normální člověk pochopí, že to je součást fotbalu a představení, že to zůstává na hřišti. Klidně pak se soupeřem jdeme na pivo nebo jedeme na dovolenou, jako jsem to měl já s Víctorem z Deportiva," vzpomíná Amedeo Carboni, bývalý Netopýr z Valencie.

Od nadávek k selfie

Podobně mluví i Donato, jenž strávil dlouhé roky v Atléticu a Deportivu: "Co se stalo na hřišti, to se do médií nedostalo. Pořád mi nadávali, ale já to ignoroval. Teď si hráči udělají selfie a kvůli více násilí. Vůbec se mi to nelíbí. Fotbal je o srážkách i mluvení. V televizi hovoří lidé, kteří v životě nekopli do míče, to jí raději vypnu."

Nayim si vyzkoušel anglickou Premier League v dresu Tottenhamu i La Ligu za Zaragozu: "Vždy platilo, že ve vypjaté chvíli řeknete něco, co byste jinak neřekl. V Anglii se to dořešilo v baru, ve Španělsku fotbalisté z Latinské Ameriky využívají podobných praktik více."

Své zkušenosti prozradil i hrdina Betisu Poli Rincón: "Je to kodex, který ve fotbale vždy existoval. V mé době to tak bylo. Jste placený i za to, že schytáte nějaké nadávky. Nepamatuji si, že by si fotbalisté stěžovali tisku. Bojovali jsme na smrt, ale po zápase jsme se objali a popřáli si hodně štěstí. Nikdy by mě nenapadlo jít se vybrečet do mikrofonu, že mě ten nebo tamten označil tak nebo tak."

Bývalý arbitr Raúl García de Loza dodává: "Vždy to tak bylo a pořád to platí. Všechno slyšíte, ale nesmíte tomu přikládat váhu. Nejvíce mluví Argentinci a Uruguayci. Němec nebo Angličan se nechal vyprovokovat málokdy. Musel jste být dobrým psychologem. Butragueño a Guardiola byli nejslušnější."

Zaragozou, Racingem či Sevillou protřelý zlý muž Pablo Alfaro, jehož kariéru "zdobily" desítky žlutých i červených karet, říká: "Je to pravidlo, které není nikde napsané, ale platí od doby, kdy zápas nesledovalo tolik kamer. Teď máte detailní pohledy na lavičku i hřiště, ale pravda je taková, že při fotbale se vždy hodně mluvilo."

Kamarádi a provokace

Brankáři jsou tak trochu stranou dění, většinu utkání jsou ve svém prostoru sami. Přesto i Leo Franco v Mallorce, Zaragoze či Atléticu leccos pochytil: "Kariéra fotbalisty je dlouhá, takže se může stát, že dnešní soupeř bude vaším zítřejším spoluhráčem. Před zápasem se pozdravíte, obejmete, ale tím přátelství končí, od té chvíle už jste jen soupeři. Teď je to s tolika kamerami dobře vidět. V tunelu se hráči zdraví a objímají, protože jsou přátelé, přátelé přátel, znají se z reprezentace... Ale tam to vše končí."

"Snažíte se soupeře vytočit, o tom to je," dodává Rincón. Nayim pokyvuje: "Chcete ho rozhodit. Říká se hodně hloupostí a debilit, ale když má někdo silný charakter, je to k ničemu." Donato se přidává: "Jde o provokaci. Kdyby vyšlo najevo vše, co na hřišti říká, vyvolalo by to velký humbuk. Já na hřišti nikdy nechtěl s nikým mluvit. Kdo to dělal, to dělal i kvůli tomu, že byl horším hráčem."

Nayid, Anfield a kapitán

"Někteří hráči se nechají vytočit lehce. Nakopnete je a rozzuří se, ale když mu něco řeknete, ani to s ním nehne. Já se z koncentrace nikdy nenechal rozhodit," uvádí Leo Franco. Z jeho rodné Argentiny pochází rozhovor ze zápasu San Lorenzo - River Plate mezi Victoriem Coccem a Betem Alonsem. Cocco: "Vezmu si pilu a uříznu ti koule, ty zku.vený ču.áku." Alonso odpověděl: "Zavři hubu, ty starý s.áči."

Nayim to v Anglii schytal od vlastního kapitána. "S Tottenhamem jsme hráli na Anfieldu a já dělal, jako že jsem dostal loktem do obličeje. Náš kapitán Gary Mabbutt ke mně přiběhl a řekl: 'Zvedej se, debile.' O poločase mě pak trenér Terry Venables vystřídal a řešily to i noviny. Bylo mi to jasně vysvětleno a už jsem to nikdy neudělal."

Donato čelil i slovním útokům založeným na tom, že je hluboce věřícím: "Označovali mě za černé toto a tamto, provokovali mě řečma o bibli. Jeden protihráč mi řekl: 'To je pořád samá bible a nic z toho.'"

Rincónovy nohy a lekce od Huga Sáncheze

Ani Rincón neváhá prozradit, jak ho nejmenovaný soupeř zastrašoval: "Poli, jestli mě obehraješ, tak ti zlomím obě nohy a na žádné mistrovství světa nepojedeš. Pobavilo mě to. To byli skuteční stopeři."

Pablo Alfaro připomíná zážitek s Hugem Sánchezem: "Když jsem v roce 1989 debutoval v Zaragoze, hrál jsem proti němu. Dal mi 90minutovou lekci. Pořád mi něco říkal a byl mi v patách. Na to vás žádný trenér nepřipraví."

Rohy Lea Franca

Leo Franco zažíval nejdůležitější rozhovory při rohových kopech, kdy je vápně jeden hráč vedle druhého: "S kluky z týmu jsme schválně mluvili nahlas, aby nás protihráč slyšel. 'Viděl jsi, jak zahodil tu šanci? To měl proměnit,' říkali jsme, abychom ho rozhodili. S Kunem, Maxim nebo Bánegou jsme se tehdy hodně nasmáli. Já byl brankář, tak jsem neřešil, co mi kdo říkal. Co mi zbývalo? Měl jsem běžet z brány za soupeřem třicet metrů a ptát se ho, jak mě to nazval?"

Nayim dodává: "Na hřišti je to jiné než doma na gauči. Na trávníku je dovoleno vše. Od matek až po barvu pleti. Ale musí to tam zůstat. Nemám rád zamlklé fotbalisty. Mám rád interakci. Soupeř musí vše slyšet a cítit."

Nová doba

Dnes je situace jiná, fotbalisté si často dávají před ústa ruce. "To my nedělali, jenže dneska vám mohou i odezírat ze rtů." Pablo Alfaro přitakává: "Teď si hráči dávají ruce před ústa, protože televize vše změnila."  Stejně tak Leo Franco: "Fotbalisté to dělají, aby se chránili, i když zrovna mluví o něčem nedůležitém. Třeba o tom, co má někdo na sobě."