Druhá šance skromného kluka

Urko Vera (©yahoo.es)

V zimě přestoupil do Athleticu. Dvakrát se dostal na hřiště na pár minut během prvoligového duelu a konec. Zdálo se, že bude zase jedním z těch co přišli, ukázali se a hned se zase vytratili. I na něj se již pomalu začínalo zapomínat. Jenže nepříjemné zranění Gaizky Toquera by mu mohlo přivát další příležitost. No a hned tu první vzal za pačesy, když v pondělním zápase v Getafe vyrovnával na konečných dva dva svým premiérovým gólem v lize.

Ještě před pár týdny vyčníval Urko Vera ve třetí nejvyšší španělské soutěži. A nejen díky své metr devadesát vysoké postavě. Třináct nastřílených branek tohoto mladíka za klub Lemona se prostě nedalo přehlédnout. Důkazem toho je zájem prvoligových týmu, mezi nimiž figurovaly Deportivo, Sporting, Racing, nebo Getafe. Tam zašel zájem tak daleko, že se hráčův zástupce sešel v Madridu se sportovním ředitelem Toni Muňozem aby projednali přestup Urka do klubu z okraje hlavního města. Athletic měl původně v plánu nabídnout Verovi smlouvu až v létě. Vysoký útočník se zdál ideálním náhradníkem pro Fernanda Llorenteho. Ovšem velký interes ostatních vlčáků a rovněž kouče Joaquína Caparróse celou situaci uspíšil, takže Urko Vera se stal novým hráčem rojiblancos již v lednu.

„Jsem fanouškem Athleticu, je to sen, který jsem měl po celý život,“ prohlásil ještě trošku vyplašeně poté, co byl oficiálně oznámen jeho přestup. Pro Urku je možnost obléknout se do zamilovaného červenobíle pruhovaného dresu jakási druhá šance jak fotbalová, tak životní. V únoru 1999 zemřel Verovi po dlouhé nemoci otec. Malému Urkovi tehdy bylo jedenáct let. Jejich maminka se musela setsakramentsky ohánět, aby tři malé synky, mimochodem všechny pochopitelně náruživé fanoušky Athleticu, zaopatřila. Pár měsíců po smutné události se Urko dostal do žákovského týmu z Lezamy, jenže tu vydržel jen necelé dva roky a „vyhodili“ ho zrovna ve chvíli kdy se už už viděl na slavném žákovském turnaji, který vysílá každoročně televize a ve Španělsku má ohromnou prestiž. Celou noc kvůli tomu tehdy proplakal, ale nezatrpkl a rozhodl se, že bude fotbalu nadále věrný.

V osmnácti letech byl nucen ukončit studia a začít pracovat. Třeba jako dělník, o víkendech se z něj pro změnu na radnici v Bilbau stal uklízeč(ka), vydělával si coby dopravce. Bral všechno možné, vybírat si moc nemohl. Posléze si dal na pár měsíců pauzu, aby alespoň dodělal maturitu a poté znovu nastoupil do fabriky. Od osmi do šesti vysypával odpad do kontejnerů, kusy, které vážily osmdesát kilo potom tahal na paletách. „Pak jsem šel na trénink a utíkal mi balón, jak jsem byl unavený,“ vzpomíná. V prosinci 2009 mu ke všemu dali padáka.  Tehdy hrál za béčko Eibaru a nijak příznivou budoucnost před sebou neměl. V rozehrané sezóně se ale Urko Vera odhodlal k zásadnímu kroku. Dohodl se na spolupráci s dietním specialistou, masérem a kondičním trenérem v jedné osobě. „Od té doby se všechno zlepšilo. Moje fyzička byla mnohem lepší . Hned jsem měl o nějakou tu desetinku sekundy rychlejší reakce. Je úplně něco jiného ráno vstát a jít si zaběhat se psem anebo s kondičním trenérem.“ Jeho statistiky rovněž nabraly obrat k lepšímu. V první polovině sezóny dal čtyři branky, ve druhé už deset. V červnu minulého roku po něm toužilo hned několik mančaftů ze Segunda B a dokonce i Athletic měl v úmyslu jeho angažmá pro rezervní tým. Jenže některým trenérům z Lezamy se nezamlouvala jeho hra hlavou. Nakonec si Urko vybral Lemonu, která mu nabídla měsíční plat tisíc eur. Nedlouho poté, co začala letní příprava se dozvěděl o tom, že klub hledá někoho, kdo by odvážel prádlo ze sídla klubu na tréninkové hřiště. Sám se nabídl a vedení mu za tuhle službu vyplácelo dalších 200 eur.

Co se týče fotbalu, měl Urko Vera zpočátku pochybnosti, jestli stačí na Segundu B. Jenže počínaje osmým kolem začal sázet góly, které ho za necelých pět měsíců posunuly do výkladní skříně španělského fotbalu. Lemona za jeho přestup pobrala 5 tisíc eur a dalších deset dostane za Urkův debut v nejvyšší soutěži. Naproti tomu samotný fotbalista si polepší na 180.000 eur za sezónu, při splnění všemožných klauzulí si může přijít až na 300 tisíc.  Právě v momentě, kdy přišla o práci jeho matka, Urko myslí na jednu jedinou věc. Využít naplno šanci, o níž myslel, že už nikdy nepřijde. „Dám do toho dvě stě procent. Stálo mě to hodně sil dostat se do Athleticu. Jestliže budu mít to štěstí zůstat tady, byl bych rád aby moje maminka již nemusela pracovat. Tohle je triumf kluka z ulice a skromné a pracovité rodiny.“