Elegán z ostrovů

Emilio N Sue (©diariosdefutbol.com)

Elegantní a hbitý krok. Hlava vzpřímená. Přeřadí na vyšší rychlost a frnk. Překvapený obránce soupeře se mu najednou dívá na záda. Ví kudy má proniknout do soupeřova lůna a jak to nejlépe provést. On to vlastně věděl vždycky. I když mu bylo necelých patnáct let.

Tehdy patřil mezi opory dorosteneckého týmu Mallorcy a jeho jméno uvízlo v hlavě Francouze Arsene Wengera, který tak rád loví mladé talenty na Pyrenejském poloostrově. Jenže Emilio N'Sue (1989) byl trpělivý a rozumný. Nenechal se zlákat hrami, které snad ani nepříslušely jeho věku. Se svojí profesionalitou a poctivostí se dokázal přenést přes nepříznivé rány osudu, které mu život nachystal, když v sedmnácti letech přišel o svého otce. Měl to všechno v hlavně dobře srovnané a věděl co chce dokázat, jak na hřišti, tak i v životě.

V kádru Mallorcy nedostával mnoho příležitostí, byť reprezentoval Španělsko ve všech možných mládežnických kategoriích. Jenže jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré a u tohoto útočně laděného borce to platí minimálně dvojnásob. Díky zkušenostem, které posbíral v klubech, kde hostoval, je z něj skvělý univerzál, jenž dokáže zahrát na několika postech sestavy.

V Castellónu, kde ho měl pod dohledem Abel Resino přešel z pozice hrotového útočníka, na níž byl z Mallorcy zvyklý na podhrota, který se stahoval k postranním lajnám. Pak přišlo angažmá v Realu Sociedad, kde Martín Lasarte zadělával na postup do Primera Division a N'Sueho předělal na klasické křídlo. Dva roky mimo Baleárské ostrovy z něj udělali úplně jiného hráče. N'Sue se loni v
létě vrátil na svou rodnou Mallorcu. Tam na něj již nový kouč Michael Laudrup čekal s otevřenou náručí a při pohledu na vybrakovaný tým, který mu zbyl po Gregoriu Manzanovi, se ani není co divit.

Jeho comeback na zaslíbenou hroudu vnesl alespoň trošku naděje do jinak hodně pesimistických předpovědí fanoušků a novinařů. Stal se největší oporou klubu a s úterní trefou má na pažbě již čtyři ligové zářezy. Správně pochopil, že hostování
kterými si musel projít nejsou klikatou cestou zpět, nýbrž pořádně širokou dálnicí dopředu. Teď už jen můžeme přemítat, jak dlouho se Mallorce jedenadvacetiletého sympaťáka podaří udržet v nevlídné ekonomické situaci, která zde vládne. Skóroval na Camp Nou, líbil se i na Bernabeu. Již teď patří mezi největší aktiva se kterými klub může počítat. A třeba ho jednou při troše
představivosti uvidíme brázdit světové arény v červeném reprezentační dresu. Kdo ví?