Emery nerozptýlil Llorenteho pochybnosti

Unai Emery a Manuel Llorente (©loco4losche.com)

Procházka Mourinhova Realu po trávníku valencijské Mestally nemohla být více produktivnější. Během pouhých čtyř dní vyhrál Copa del Rey proti Barceloně, která se zdála neporazitelná a rozezvučela poplašné sirény s pořádným rámusem v klubu, kterému patří třetí pozice a šéfuje takzavné „jiné“ lize. Půltucet branek, který obdržel Emeryho soubor bude bolet ještě dlouho. Asi víc, než si jakýkoliv obyčejný fanoušek, jenž pravidelné dochází do ochozů Mestally může představit. Stačilo si všimnout obličeje a gest Manuela Llorenteho během sobotního utkání v závislosti na tom, jak Benzema, Higuaín a spol. plenili svatyni, kterou hájil Vicente Guaita. Prezident Valencie zřejmě zažil jeden z nejčernějších okamžiků od chvíle, co je ve funkci. Za stavu 2:6 dokonce opustil svoje křeslo v lóži, byť se po chvilce znovu vrátil.

Llorente měl srdce roztrhané na cucky. Kdyby bylo pouze na něm, neváhal by ani chvilku a vyrazil by k domovu ještě před skončením tohoto hororového představení. Ovšem to mu funkce prezidenta nedovoluje. Musel vydržet, přestože to pro něj byla hrozná muka. Strašné představení, navíc hodně mizerný obrázek, který nabídli jeho hoši. Llorente tuhle porážku bude hodně dlouho nosit v hlavě, neboť je to už x-tá proti mužstvům z absolutní ligové špičky, tedy proti celkům se kterými by právě Valencia měla bojovat o ligový trůn. Jedna z dalších, která už je během tříletého období Unaie Emeryho u mužstva téměř pravidelná.

To právě vnáší do hlavy prezidenta Llorenteho pochybnosti s ohledem na to, co udělat s trenérem, jeho budoucností, která začína 1.července. Kdyby se díval jenom na ligovou tabulku, prodloužení smlouvy by nebylo třeba dlouho řešit a z Emeryho by se stal nejdéle sloužící kouč na lavičce Valencie od dob Alfreda di Stéfana v sedmdesátých letech, jenž šéfoval týmu po čtyři roky. Na druhou stranu jeho pokračování v klubu se komplikuje při analýze toho, jak řídí tým a jeho identitě, kterou by mužstvo mělo ukázat na hřišti. Dalo by se říci, definovaný styl hry, jenž aktuální Valencie zoufale postrádá. Proto Llorente stále zvažuje, pro kterou alternativu se rozhodnout. Příchod nového stratéga totiž rozhodně nemusí znamenat vylepšení současného pořadí, zvláště při současném rozpoložení sil ve španělské kopané.

Llorente drží v ohledu trenérovy budoucnosti bobříka mlčení. A zvláště po víkendovém výprasku je to nejlepší řešení, jaké mohl zvolit. Teď je třeba vyčkat na víkendové utkání v Pamploně, jak mužstvo zareaguje. Vzpomínky na fiasko v Zaragoze jsou stále živé. Osasuna je pod tlakem a hraje o život. Na tenhle souboj má Emery v plánu promíchat sestavu i rozestavení ve snaze napravit hodně pošramocenou image po prohře s Realem.  Bude se snažit napravit chyby a rovněž zlepšit přístup hráčů na zeleném pažitu. Valencia v letošním ročníku inkasovala již 41 branek, což je o jednu víc než za celou minulou sezónu. Překvapivě 21 jich inkasovala doma, tedy o jednu víc než venku, což jen potvrzuje fakt, že los ché jsou jediným klubem, který má lepší statistiky venku, než doma.

Na zápas v Pamploně již bude moci domácí kouč Mendilibar počítat se Sergiem Fernándezem, Puňalem a Sorianem, kteří nemohli na Nou campu nastoupit kvůli karetnímu trestu. Všichni tři patří mezi hráče základní sestavy, takže se dá předpokládat, že se vrátí do elitní jedenáctky v zápase, jenž bude pro Osasunu maximálně důležitý.