Gio by rád zůstal

Giovani dos Santos (©google.com)

Pobyt v Santanderu vrátil Giovanimu úsměv na tvář. „Cítím se v Racingu moc dobře s podporou všech spoluhráčů. Kromě toho se každým okamžikem cítím lépe po fyzické stránce“, řekl včera po skončení tréninku a opakuje to pokaždé, když se ho někdo zeptá. Jenže to není fráze, kterou mají fotbalisti připravenou a naučenou nazpamět. Leden totiž klukovi, jenž v posledních letech dostává jednu ránu za druhou, přichystal novou šanci. „Je potřeba dobře trénovat každý den, protože trenér má rád intenzitu a tak se to snažím plnit,“ popisuje.

Po dlouhé době je jméno Giovani dos Santose konečně více spojováno s budoucností, než s minulostí. Protože kdybychom chtěli najít něco dobrého o tomto šikovném fotbalistovi, bylo by třeba vrátit se v čase do jeho třinácti let, kdy se začal zabydlovat v barcelonské akademii La Masía. Nebo třeba k jeho premiéře v Primera División 2.září 2007, prvním gólům jak v lize (nasázel hatrick do sítě Murcie), tak v Lize mistrů, pochopitelně v dresu azulgranas, byť byl tehdy spíše ještě dítě. To co přišlo poté by však nejraději zapomněl. Jeho odchod z Barcelony zadními vrátky (mnozí mluví o tom, že mu ublížil kamarádšoft s Ronaldinhem) a přesun do zamlžené Anglie. Jenže na ostrovech v kádru Tottenhamu nenašel skulinku. Náladu mu spravilo snad jen hostování v Ipswichi. Další hostování, tentokrát pod Rijkaardem v Galatasaray posloužilo alespoň k tomu, aby před šampionátem v JAR chytil herní rytmus. Na světové fotbalové přehlídce se v mexickém týmu předevdl celkem slušně a zdálo se, že díky tomu dostane i větší prostor mezi Kohouty. Ale kdepak! Dal si repete na lavičce náhradníků a dokonce si dopřál nějaký ten mimosportovní skandálek, čímž na svůj fotbalový identifikační průkaz nalepil nebezpečnou etiketu problémového hráče.

Nyní obavy mexického forvarda a jeho fanoušků nesahají dále než k nedělnímu ligovému souboji s Málagou. „Je to vrchol. V tomhle utkání jde o hodně. Musíme ho vyhrát, abychom se zachránili co nejdříve. Kromě toho je to souboj s přímým konkurentem v boji o záchranu a rozdíly mezi týmy jsou hodně malé. Měli bychom v neděli vyhrát,“ uvádí Dos Santos, jenž minulý týden na Riazoru hrál pouze několik minut kvůli problémům s bokem. Fanoušci Racingu tak i do víkendového zápasu hledí s obavami.

Sám Giovani vnáší do celé záležitosti lehký vánek optimismu. „Už mě ten úder tolik nebolí, každým dnem cítím bolest méně“. Nicméně trenér Marcelino je pořád na pochybách. „Něco pořád cítím. Když udělám prudký pohyb, trochu to bolí, ale už ne jako dřív“. I přes zdravotní komplikace snad nikdo nepochybuje o jeho účasti v základní sestavě proti Málaze. Svoji pozici si poctivě budoval od chvíle, kdy dorazil do Santanderu. Marcelino a Dos Santos si vyměňují mezi sebou pomyslné lichotky a rovněž stoupenci Racingu na tribunách okamžitě zpozorní, když se balón ocitne u nohy mladého Mexičana. Když je Gio na hřišti, vždycky se něco děje. Nejlepším důkazem jsou tři vstřelené branky, navíc nesmíme zapomenout ani na dvě penalty, které se pískaly po faulu na něj, ani spoustu nebezpečných útoku, jejichž byl protagonistou. Rychlost, přechod přes protivníka a střela, to jsou tři největší přednosti s nimiž se Gio může pochlubit ve svém nabídkovém katalogu.

Snad jen nesplněné sliby nového mecenáše Aliho ho připravily o přední stránky deníků, které vycházejí v Kantabrii. Debaty o jeho pokračování v příští sezóně již nyní patří mezi ty nejživější. V Racingu je na hostování a kdyby ho chtěl klub ze Santanderu koupit do svých služeb musel by do Londýna poslat tučných osm miliónů eur. To je pořádný paklík s ohledem na nejistotu, která nyní na El Sardineru vládne. Sám Giovani neskrývá, že by rád zůstal v příjemném prostředí Primera División.