Historický rok

Albert Crusat (©goal.com)

Almería v pondělí večer nedokázala v utkání na La Romaredě v Zaragoze ukořistit ani bod a tak trenér Roberto Olabe na tiskovce po skončení zápasu už jen odevzdaně naznačil, že je sezónu potřeba dohrát se ctí, tak jak se na správné profíky sluší a patří. Olabe je letos již třetím (a zřejmě posledním) koučem na elektrizující lavičce Almeríe na kterou usedl s jednoznačným cílem – udržet UD Almería i v příští sezóně v nejvyšší soutěži. Jenže podle jeho vyjádření mu už je zřejmě jasné, že optimismus rozhodně nemá cenu předstírat.

Almería patří mezi nejskromnější týmy elitní společnosti. S hodně uškrceným rozpočtem postoupilo mužstvo do Primera División v roce 2007. Tehdy stál u týmového kormidla zcela neznámý lodivod Unai Emery. Po pětiletce strávené ve druhé lize udělal andaluzký klubu skok mezi vybranou společnost ve velkém stylu. V premiérové sezóně v Primera División skončilo mužstvo na skvělém osmém místě. Bohužel to sebou přineslo i negativní stránku, neboť kouč Emery vzbudil zájem mnoha klubů a nakonec si ho do své klece ulovila Valencia. Ještě dneska je fanouškům rojiblancos smutno po odvážném a nebojácném fotbale, jaký praktikoval rodák z Hondarribie. Negredovy góly, zákroky Diega Alvese, důležitost Felipe Mela ve středu pole...jak ty roky letí.

Nelehkou roli na střídačce Almeríe převzal Gonzalo Arconada, další Bask. Ten sice dokázal dotáhnout sezónu předtím Numancii do Primera División, jenže vysoká laťka, kterou mu nastavil jeho předchůdce ve spojitosti se špatnými výsledky týmu – to nemohlo skončit jinak než předčasným odchodem tohoto trenéra. Nahradil ho Hugo Sánchez. Mexická legenda dokázala navést potápějící se bárku zdárně k prvoligovým břehům. Ovšem období jeho pobytu na jihu Španělska se vyznačovalo především snahou dát o sobě řádně vědět a udělat další krůček ke splnění velkého snu – trénovat jednoho dne samotný Real Madrid. Dalším adeptem na horkém křesle Almeríe byl Juanma Lillo. Znovu dokázal Almeríí zachránit, ale stejně jako Hugo Sánchez ani on nevydržel ve funkci do konce následující sezóny a po ostudném debaklu od Barcelony 0:8 si loni na podzim musel sbalit fidlátka a přepoustit svůj flek dalšímu statečnému hrdinovi. Tím se stal José Luis Oltra, stejný úkol, bohužel pro něj, aniž by to pochopitelně dopředu věděl, i totožný konec.

Nicméně pod jeho vedením Almería zapsala do svých kronik nejslavnější kapitolu svojí krátké historie. Rojiblancos si totiž v domácím poháru Copa del Rey vybojovali postup až do semifinále, kde ale byla nad jejich síly Barcelona a konečným celkovým skóre 8:0 tak dala vzpomenout na nepovedený ligový duel. Jenže mezitím v lize nejenže nepřišlo zlepšení, spíš naopak. Vedení klubu tak opět podlehlo svým nervům a sáhlo v Almeríi k tak oblíbenému kroku. Pokaňhanou situaci měl zachránit bývalý gólman Roberto Olabe, jenž se na trenérské lavici jen mihl v Realu Sociedad a Eibaru, kromě toho, že vykonával funkce sportovních ředitelů. Paradoxně například právě v Almeríi, kde v roce 2006 formoval kádr, jenž nakonec postoupil do nejvyšší soutěže.

Do konce ligy chybělo osm kol a mise nebyla úplně „impossible“. Vyhlídky sice nijak růžové, kdy mužstvo sedělo na sestupových pozicích od šestnáctého kola a hráči psychicky hodně potopení, ovšem výzva obrovská. Navíc první zápas rovnou na Nou Campu. Barca sice zvítězila 3:1, ale Olabe nadále věřil, neboť jeho svěřenci odcházeli ze hřiště se vztyčenou hlavou. Jenže o týden později přijela na Estadio de los Juegos Mediterráneos Valencia v čele právě s Unai Emerym, která po výhře 0:3 ještě více přiblížila Olabeho svěřence nepříjemným druholigovým pekelným plamenům. Zbývala jedna z posledních (ne-li úplně poslední) příležitost zvrátit nepříjemně se vyvíjející situaci v souboji s přímým rivalem Zaragozou. Bohužel, ani tentokrát ne. Nešťastný gól od zad brankáře Diega Alvése prakticky odsoudil Almeríi do druholigového vyhnanství, neboť na záchranu v současné chvíli ztrácí deset bodů a ve hře už jich je jenom patnáct. A to je ještě závislá na tom, co uhrají konkurenti ve spodku tabulky. Navíc Almeríi čeká Sevilla, Villareal, Real Madrid. Pro Almeríi to byl historický rok v tom pozitivním směru a zdá se, že tomu bude i v tom negativním.