Hodný a poslušný Wakaso

Wakaso Mubarak (©fifa.com)

Pět vyloučení během jeho pobytu ve Španělsku, z toho dvě v právě probíhajícím ročníku. Dvanáct žlutých karet za půl sezóny. Nespočet pozdních příchodů na tréninky. Několik opožděných návratů z dovolených a vyhazov z disciplinárních důvodů. Tak asi takhle nějak se dá popsat hráč mírně řečeno problematický. Wakaso Mubarak, středopolař z Ghany, jemuž Villareral nabídl druhou šanci po jeho bleskurychlém odchodu z Elche. Letos v lednu zůstal Wakaso (20 let) bez mužstva.

Elche totiž vyslalo do světa zprávu, že už nechce mít s tímto africkým záložníkem nic společného. „Jeho sportovní chování nebylo takové, jaké jsme očekávali. Jeho vztah s trenérem a spoluhráči se zhoršoval.“ Ovšem bez místa nezůstal moc dlouho. Ještě během toho samého dne neváhal Villarreal ani minutu a s Wakasem podepsal smlouvu na zbytek tohoto ročníku a dva další s původním záměrem posílit druholigovou rezervu. Samotný hráč uznal, že „nejlepší asi bylo změnit prostředí“.

Wakaso přišel z černého kontinentu do Španělska v létě roku 2008. Vybralo si ho Elche, jehož zástupce uchvátily Wakasovy výkony v mládežnických reprezentačních výběrech Ghany, které patří ve svých kategoriích mezi špičku. Již v patnácti letech debutoval v ghanské Premier League v týmu Ashanti Gold SC. Ve stejném roce reprezentoval Ghanu na světovém šampionátu hráčů do 17 let. Ve svých šestnácti už poskočil do ghanské dvacítky a v osmnácti emigroval do Evropy. Jeho kariéra letěla tak závratnou rychlostí, že měl velké problémy to všechno pobrat.  „Na začátku to vypadalo hodně složitě. Především proto, že jsem nechal v Ghaně celou svoji rodinu,“ vysvětloval Wakaso, jenž doma nechal i těhotnou manželku.

Během dvou a půl let, během nichž působil na stadionu Martíneze Valera dokázal přesvědčit různé kouče, kteří seděli na střídačce Elche, o svých přednostech. David Vidal, Claudio Barragán a především Pepe Bordalás na něj hodně sázeli. Nicméně jeho neukázněnost na trávníku nakonec zapříčinili, že s ním pomalu přestávali počítat. Nasbíral již pět vyloučení a Wakaso podezřívá španělské rozhodčí, že proti němu něco mají. „Nechápal jsem španělské rozhodčí, strašně mě vytáčeli. Každý faul, co jsem udělal, byla karta, tak jsem je podezříval, že proti mně něco mají. Nerozumím tomu, dali mi kartu i za to, že jsem vyběhl na hřiště oslavit gól se spoluhráčem“. K těmto problémům na hřišti se přidali ještě další prohřešky, které by si měl správný profesionál odpustit. Každopádně mladý Afričan se s těmito věcmi nijak nepáral. To, že chodil pozdě na tréninky, bylo už téměř denodenní rutinou, ovšem když se měl v létě roku 2009 vrátit z letní dovolené, tak to krapet nestihl. O 34 dní! „Žádal mě o několik dní dovolené navíc, ale řekl jsem mu, že ne. Že jestli se nevrátí ve stejný den, jako jeho spoluhráči, bude finančně potrestán. Snažili jsme se mu ve všem vyjít vstříc, aby se integroval do mužstva, ale k ničemu to nebylo,“ vzpomíná tehdejší trenér Claudio Barragán.

Villarreal však na něj v zimním přestupovém termínu vsadil i přes jeho otřesnou pověst. „Je to dobrý hráč“, namítal Juan Carlos Garrido, jenž je z jeho příchodu na El Madrigal naprosto nadšený. To si nedlouho poté mohli ověřit i samotní fanoušci žluté ponorky, neboť hráč, jenž přišel původně jako posila pro B tým dostával prostor i v prvním týmu Villarrealu. Garrido ho již pětkrát poslal do ligového duelu, byť v součtu nasbíral jen 92 minut, ovšem v Evropské lize nastoupil do zápasu v Leverkusenu již od úvodního hvizdu a z plochy odešel až po hodině hry. Dnes by se znovu mohl podívat do základní jedenáctky, zvláště když jsou zranění Senna a Gonzalo Rodríguez. Ve svých dvaceti letech má celou kariéru ještě před sebou. Na Madrigalu má velkou šanci začít znovu a jestli se oprostí od svých neřestí čeká ho velmi slibná budoucnost. No a pro ponorku to bude velmi úspěšný obchod.