Klauzule strachu a pos.anosti, aneb když se bojíte hráčů, které nechcete

Pedro Munitis (© marca.es)

Real Madrid od nich po dlouhé době upouští, přestože byl klubem, které je "proslavil" a nejvíce využíval. Co jsou Cláusulas del miedo (Klauzule strachu)?

Jde o dodatek ve smlouvě o hostování, která danému fotbalistovi pod hrozbou pokuty v řádech statisíců až milionů eur zakazuje, aby nastupoval proti svému mateřskému klubu. V Anglii nejsou potřeba (hráči na hostování tam mají v lize automaticky zakázáno hrát proti "svým") a UEFA je ve svých soutěžích přímo zakazuje, ve Španělsku je tato praktika tolerována.

Zatímco například Barcelona ji využívá minimálně, u jiných celků v čele s Realem Madrid se těší oblibě, byť jde o paradox, protože kluby se vlastně bojí hráčů, které ve svém kádru nechtěly. I ti totiž mohou nadělat problémy, což Bílý balet nejednou zažil.

Bolestivé pomsty

Zrod Cláusulas del miedo přišel v sezóně 2002/2003, kdy Pedro Munitis pomohl Racingu zdolat na stadionu El Sardinero Real Madrid 2-0. Svůj gól padáčkem slavil tak vehementně, až to přišlo zástupcům Realu Madrid nevhodné. Ve stejném ročníku se "pomstil" i Samuel Eto'o. Mallorca dobyla Bernabéu historickým výsledkem 5-1 a Kamerunec byl autorem trefy na 3-1. Při oslavě polemickým gestem ukázal na trávník a díval se přitom směrem k čestné tribuně. Jasně tak vzkazoval vedení Realu Madriid: "Mé místo je tady." Dalším v řadě byl Fernando Morientes, který v dresu Monaca o sezónu později sestřelil Blancos dvěma zásahy a jednou asistencí ve čtvrtfinále Ligy mistrů.

To vše už bylo na Florentina Péreze příliš a klauzule strachu se okamžitě stala obvyklým dodatkem kontraktů. U Álvara Negreda platila dokonce i po přestupu do Almeríe, i když pouze pro utkání na Bernabéu. V domácím prostředí Negredo hrát proti Realu Madrod mohl a stejně jako Munitis či Eto'o rozvlnil síť a bývalého chlebodárce porazil.

Klauzule pos.anosti

Takovou možnost nedostal Pablo García, který si nebral servítky a klauzuli strachu přejmenoval na Cláusula del cagazo (Klauzule pos.anosti), termín, který se uchytil: "Nenechali mě hrát v Realu Madrid a poslali mě na hostování do Celty Vigo, za kterou mě ale také nenechají proti nim hrát. Je to klauzule pos.anosti. Mluvil jsem s Mijatovićem (tehdejší člen vedení Realu Madrid) a ptal se ho, proč nemůžu nastoupit. Řekl mi, že kdybych odehrál skvělý zápas, fanoušci by je zabili."

Vloni neuspělo Rayo, které bojovalo o přežití v La Lize, s žádostí, aby klíčový útočník Raúl de Tomás přece jen mohl nastoupit. Real Madrid to odmítl, i když už v podstatě o nic nehrál. Rayo i tak slavnějšího regionálního soka ve Vallecas zdolalo.

Přestože jsou klauzule strachu (občas se jim také říká Cláusulas de la vergüenza (Ostudná klauzule) nebo ) často terčem kritiky, i nadále se v omezené míře využívají. Podle některých jsou protiprávní, ve skutečnosti jsou ale spíše součástí určité šedé zóny a nikoho (prozatím) netíží do takové míry, aby došlo k jejich zákazu.

Další články věnované momentům či tradicím, které se proměnily v legendární a obklopují je zajímavé okolnosti, najdete v sekci Španělské střípky.