Levante pár minut historickým lídrem

Radost hráčů Levante ( (© lavanguardia.es)

Nezdá se vám to. Ještě si radši promněte oči a znovu se podívejte na tabulku, případně poproste nejbližšího člověka, ať vás pro jistotu štípne. Je to tak. Levante je po šesti kolech na druhém místě tabulky. Poprvé ve své nepříliš bohaté ligové historii dokázalo mužstvo z Ciutat de Valencia vyhrát čtvrtý zápas v řadě a až do zhruba třičtvrtě na deset večer se pár hodin mohlo chlubit vůbec premiérovým vedením v ligové tabulce, než jim radost lehce zkazila očekávaným vítězstvím Barça v Gijónu.

Přesně před rokem bylo Levante po šesti kolech, tehdy ještě pod vedením Luise Garcíi, na sedmnáctém místě s titěrnými pěti body. A v ligovém podpalubí se celek z Valencie pohyboval vlastně až do začátku poslední třetiny ligového maratonu, kdy ho především Felipe Caicedo svými góly vytáhl až na průběžné deváte místo. Teď už je pryč jak úspěšný kouč (v Getafe, které je 17.), tak i ostrostřelec z Ekvádoru (v Lokomotivu Moskva tři góly v šesti zápasech) a nový trenér Juan Ignacio Martínez, ve 47 letech debutant mezi elitou, měl před sebou ohromně těžký úkol vylepšit už tak dobrou práci, kterou zde zanechal jeho předchůdce. Zatím se s vysoko nastavenou laťkou potýká nadmíru dobře a v rekordním čase udržel a snad ještě vylepšil ctnosti minulé sezóny. Vyztužená obrana na maximum se skutečnými obry Ballesterosem a Nanem, svižný přechod přes střed pole a rychlé hroty, které soupeře zničí bleskovými protiútoky. 

Včerejší vítězství ukázalo všechny tyto teoretické znaky identity v praxi. Devadesát minut neprostupné obrany a smrtonosné brejky. Betis měl po celý zápas převahu, nicméně permanentně narážel hlavou do tvrdé zdi. A hned od začátku Koné naznačil, že obraně Betisu nedaruje žádné příjemné slunečné odpoledne, neboť svoji pohyblivostí, rychlostí a odpoutáváním se od osobního hlídače, dováděl zelenobílé zadáky k šílenství. 

Levante odevzdalo Betisu míč naprosto dobrovolně. Verdiblancos si kombinovali jak chtěli, ovšem spíše do šířky, než do hloubky a do úzkých přiváděli brankáře Munúu jen střelami z dálky, jako Beñat, nebo Juanma. Projít se prostě nedalo. Nano, bývalý hráč Betisu, jenž se chtěl na svém bývalém domovském stadionu předvést, byl prostě skvělý a odehrál možná nejlepší zápas v Primera División. Bylo ho všude plno, Juan Ignacio Martínez ho pravděpodobně musel naklonovat. A společně s parťákem Ballesterosem teď možná tvoří bez přehánění jednu z nejlepších stoperských dvojic celé soutěže. Snad jen Javi Venta nebyl během první půle úplně v top kondici, neboť Montero mu občas po jeho straně unikl. Naštěstí pro Levante jeho centry do brány nedokázali usměrnit ani Pereira ani Santa Cruz. Naproti tomu Del Horno odehrál zápas po čtyřměsíční pauze a nezaujatý divák by tak dlouhou absenci ani nezpozoroval. 

Po vedoucím gólu Juanla, dalšího exbetisana, bylo spíš Levante blíže druhému gólu, než Betis vyrovnání a Koné spálil velmi doborou šanci. Skvělou práci odvedli i Xavi Torres a Iborra ve středu pole, kteří pokryli největší hrozbu Betisu Beñata a donutili tak Irineye rozehrávat dlouhé balony zezadu. Nakonec si ještě soutěžní premiéru v dresu Levante odbyl Farinós, aby dal středu pole větší soudržnost a jeho skvělý pas nedokázal proměnit ve druhý gól Pedro López, jenž je ale zvyklý na jiné úlohy na trávníku, než střílení branek.

Levante má poprvé ve své historii 14 bodů po šesti kolech. Loni si na tenhle počinek museli azulgranas počkat až do čtrnáctého kola(!). Dá se tedy říci, že prvotní cíl, záchrana, je v Levante již z jedné třetiny splněn.