Montero by rád zůstal

Jefferson Montero (©ecuavisa.com)

Expres z Babahoyo dorazil na poslední chvíli v lednovém přestupovém okně. A nyní již nikdo v Orriols nechce z tohoto super rychlého vlaku vystoupit. Všechny přezdívky, kterými častují Jeffersona Montera, záložníka Levante, poukazují na jeho extrémní rychlost. Ne nadarmo na něj spoluhráči pokřikují Ferrari. Je jako střela. Jeho elektrizující pohyby, které dostal do vínku od sudiček, z něj udělali jednoho z nejlepších hráčů v nedělním zápase proti Atléticu Madrid.

V Levante už mají jasno. Rádi by se kochali výkony tohoto mladíka i v nadcházející ligové sezóně. Poslední slovo ale bude mít Villarreal, jenž na hráče vlastní práva. Jefferson by rád zůstal. Je si totiž velmi dobře vědom, jaká konkurence ho v létě na El Madrigalu opětovně čeká a dostat se pravidelně na hřiště tak bude sakra velký oříšek.

Montero se po třech zmeškaných utkáních kvůli svalovým potížím vrátil do zápasového kolotoče v neděli na Vicente Calderón. A návrat to byl velkolepý. V základní sestavě, teprve podruhé během jeho pobytu v Levante. Dobře, vlastně v celé jeho ligové kariéře, protože ve Villarrealu se mu takovéhle pocty nikdy nedostalo. Pomohl k tomu karetní trest pro Rubena Suáreze. Jeffren se postavil na pravou stranu zálohy a posunul tak Valda doprostřed. V průběhu utkání se ale zranil Juanlu, takže se ekvádorský záložník občas pohyboval i na straně levé.  Pro obránce Atlética Filipa Luise a našeho Tomáše Ujfalušiho to kvůli Jeffrenovým průnikům rozohdně nebyl příjemný večer.

Jefferson ví, že se po skončení sezóny vrátí do Villarrealu, do svého „domova“. Tady mu dali příležitost nakouknout po velmi dobré druholigové sezóně nejen do Primera División, ale i do pohárové Evropy. Prosadit se ale bude nesmírně obtížné. V tom případě by neváhal ani minutu a rád se vrátil do Levante na hostování. Trenér Luis García je totiž z jeho předností velmi nadšený. Přímočarost, rychlost, obratnost, šikovnost, všechny tyto indicie přesvědčily kouče, jenž je objevem letošní sezóny, stejně jako celý jeho kolektiv, aby Monterovi svěřil svoji důvěru.

Sám Montero se v prostředí tohoto skromného klubu cítí jako ryba ve vodě. Navíc má po svém boku krajana Caiceda, jenž mu pobyt v Orriols ještě více ulehčuje. Navíc ve svých jedenadvaceti letech potřebuje hrát jako sůl, dostat prostor v zápasech, nabírat zkušenosti, aby se jeho fotbalový vývoj nezastavil. Navíc Levante už má záchranu v kapse, takže by bylo zajištěno, že Jefferson bude i v nadcházející sezóně brázdit prvoligové trávníky.

To si však budeme muset počkat až do léta, kdy stratég Villarrealu Juan Carlos Garrido vyloží na stůl svoje karty. Byl to právě Garrido pod jehož vedením v béčku Villarrealu si Montero odbyl premiéru ve španělském fotbale, byť v únoru 2010 musel převzít otěže prvního týmu po neúspěšném snažení Ernesta Valverdeho na lavičce A týmu. Před právě probíhající sezónou si ho vytáhl po skvělé sezóně v Segunda División do áčka, jenže jak ubíhaly zápasy, Montero přestal být pro Garrida důležitý, přesněji řečeno, s ekvádorským záložníkem počítal velmi málo. V Levante naproti tomu kromě tří výše zmíněných utkání nechyběl ani jednou. Dvakrát byl v základu a šestkrát nastoupil na trávník z lavičky náhradníků. A když se tak stalo, vždycky byl první volbou ze třech střídání, které měl trenér Luis García k dispozici. Celkem 318 minut. V Levante by si rádi jízdu tímto expresem rádi vychutnávali i v příštím roce.

{fn.GALLERY(65)}