Nastává čas mecenášů

Al Thani s Florentinem Pérezem (©yahoo.com)

Španělský fotbal se definitivně otevřel světu. Ještě loni na jaře žádný cizinec neměl pod palcem ani jeden z dvaceti klubů Primera Division. Nyní jsou již dva. V létě se stal majoritním akcionářem Málagy katarský šejk Abdullah Al Thani, před pár týdny ho v kantabrijském Santanderu doplnil indický podnikatel Ali Syed, jenž koupil místní Racing.

Oba dva zahraniční podnikatelé chtěli hned na počátku zapůsobit na své okolí co nejlépe. "Naším záměrem je jít postupně, nedostat se do problémů a za tři, čtyři roky být v horní polovině tabulky". Tato slova vyšla z úst druhého muže nynější klubové hierarchie Málagy Abdullaha Ghubna při prvním veřejném vystoupení. Ali Syed mluvil ve stejném duchu. "Když se dneska podíváte na La Ligu, dva kluby, které vás hned napadnou jsou Real Madrid a Barcelona, ačkoliv jsem si jist, že je tu místo pro třetí velký klub," nenápadně narážel "mister Ali" na svoji novou hračku.

Díky podobným prohlášením jsou očekávání mezi fanoušky a klubovými členy obou klubů maximální. Předpokládá se, že majetní podnikatelé nasypou do klubu haldu peněz, jejichž prostřednictvím se vytvoří konkurenceschopný tým, jenž bude prohánět nejlepší kluby v zemi v boji o ligovou trofej.

Ve Španělsku najdeme pár zkušeností z minulosti, které v globálu nedopadly moc valně. Šťastný konec neměl ani jeden z posledních příběhů, kdy cizinec obhospodařoval španělský klub. Právě v Santanderu a ani ve Vitorii, kde působí Alavés, dlouho nezapomenou jméno amerického podnikatele s ukrajinským původem Dmitrije Pitermana. Do všeobecného povědomí se dostal především díky svému dalo by se říci výstřednímu chování a neustálým vměšováním se do chodu klubu. Alavés dokonce opouštěl s hodně mínusovou položkou v klubové pokladně, která činila 20 milionů eur. Dalším dobrodruhem, který se pokoušel o zázrak, byl bývalý komentátor argentinské televize Marcelo Tinelli. V roce 1998 vstoupil do klubu Badajoz, který tehdy bojoval ve druhé lize a hlasitě se samozřejmě mluvilo o postupu do elitní kategorie. Na přetřes přišla i taková jména budoucích posil jako Claudio Canigga či Jorge Burruchaga. Nicméně celá historie skončila dva roky nato, kdy Badajoz brázdil vody Segunda Division B a jeho dluh činil téměř dva miliony eur.

Podobný osud provázel i další, například Federica Souzu v Xerezu (2010), nebo Daniela Grinbanka v Leganés (2003). Nic naplat, ve Španělsku vždycky měli převahu místní boháči.  Naproti tomu za hranicemi španělského království, zejména v Premier League, je hodně multimilionářů, kteří získali fotbalový klub a nadále v něm působí. Ti nejznámější jsou pochopitelně Roman Abramovič v Chelsea a Malcolm Glazer v Manchesteru United. Řečí čísel, plná polovina z dvaceti klubů, které hrají Premier League jsou majetkem jednoho, nebo několika zahraničních investorů.

Proč ve Španělsku jsou jen dva a v Anglii plných deset?. Podle Jose Marii Gay Saludase, profesora ekonomie na barcelonské universitě a velkého znalce finančních otázek ve fotbalovém světě uvádí: "Je to trochu jistější investovat v Premier League. Tam se hodně klubů kupuje s jednoznačným záměrem - prodat ho později za lepší cenu. A to přitahuje peníze. Tenhle způsob v Anglii funguje, ale ve Španělsku s tím zatím nemáme nijak velké zkušenosti". Podle Saludase " vlastnit španělský klub, který se pohybuje v polovině tabulky "není nijak velké terno."

Pozitivní stránkou věci je, že okamžitě získáte popularitu, kontakty na vlivné osoby a i na to hodně klubových akcionářů sází. A nejen to. Být v čele fotbalového klubu samozřejmě představuje značnou společenskou prestiž. Již výše zmíněný Ali Syed je nyní jednou z nejpopulárnější osobností celé Kantabrie. Egyptský podnikatel Mohamed Al-Fayed, od roku 1997 majitel anglického Fulhamu, se díky koupi klubu dostal mezi exkluzivní britskou smetánku. Jeho syn Dodi měl dokonce vztah s Lady Dianou a oba zemřeli při dopravní nehodě v Paříži. "Pochopitelně případ Racingu a Málagy je podobný, jen v menším měřítku," uvedl Jose María Gay. Asi nelze bagatelizovat skutečnost, že Ali Syed sdílí místo v loži společně s prezidentem Kantabrie Miguelem Ángelem Revillou. Nebo že se objevily spekulace o zájmu šejka Al Thaniho rozšířit populární letovisko Puerto Banús na malažském pobřeží.

A co na to obyčejný fanoušek. Logicky se mezi nimi najdou názory jak pozitivní, tak i negativní. Z velké většiny ale zavládlo mezi fanouškovskou obcí Racingu či Málagy velké nadšení, radost, euforie. Kdo by si byl ani ne před rokem pomyslel, že za Málagu nastoupí taková esa jako Demichelis, Baptista atd. A jestli se oběma klubům podaří zvládnout záchranářské práce, očekávání fandů bude ještě daleko větší. Ovšem celá věc má i druhou stranu mince. Během získávání informací do této reportáže Don Balon kontaktoval firmu Supporters Direct. Je to organizace, jejíž kořeny míří do Anglie, ale působí po celé Evropě. Jejím cílem je podporovat iniciativ y, díky nimž vzroste rozhodovací moc fanoušků uvnitř klubů, které jsou akciovými společnostmi.

Evelina Pecciarini ze Supporters Direct podává další pohled na vpád bohatých mecenášů do fotbalového světa."Nejsem zastánkyně těchto velký zahraničních vlastníků. Často nevědí vůbec nic o klubu, čtvrti, městě, kde se nachází. Někdy dokonce nevědí nic ani o fotbale." Po zkušenostech z posledních let z Primera a Segunda Division je třeba nebrat tento názor na lehkou váhu. Profesor José María Gay tuto obavu formuloval do následující otázky: "Kdo zaplatí mzdu fotbalistům Manchesteru City až bohatého šejka přestane klub bavit?
"Je samozřejmé, že magnáti přináší do fotbalového světa enormní částky, vytváří excelentní mužstva a především dávají lidem naději, že jejich tým bude vyhrávat tituly. Ale ve finanční otázce je třeba být velmi obezřetný. To neznamená, že všichni místní akcionáři jsou dobří, ale velcí zahraniční investoři ve mně vytváří pochybnosti", říká Pecciarini

V dnešním globalizovaném světě, je takřka nevyhnutelné, aby do tak zajímavých fotbalových lig, jako jsou španělská, italská, nebo anglická, dorazil zahraniční kapitál. Je to trend, který zasahuje do všech oblastí, tudíž ani fotbal nemůže zůstat stranou. V Anglii už se  z toho stává fenomén, ve Španělsku se tomu všichni teprve začínají učit. Podle deníku Heraldo de Aragón se možná v brzké době k prvním dvěma vlaštovkám přidá další. Před několika týdny tento plátek vypustil do světa zprávu o tom, že jistý investor z Dubaje má vážný zájem o zadluženou Zaragozu (dluh 130 milionů eur). Zatím nic konkrétnější neproběhlo, ovšem v Zaragoze se asi hodně modlí za to, aby
vše klaplo.

Všichni si můžeme přát, aby příchod nových boháčů do Primera Division přinesl jen samá pozitiva a aby radost a nadšení fotbalových fanoušků vydržela co nejdéle. Snad dají zapomenout na své nepovedené předchůdce a brzy budou následovat jejich kroky další multimilionáři. I když, koneckonců, má to být naším přáním?