Nástupci Kubaly a Di Stéfana

Kubala a Di Stéfano (©donbalon.com)

Leo Messi, Cristiano Ronaldo. Dva nejlepší hráči španělské ligy (možná světa). Jednoznační lídři Barcelony a Realu. Jejich rivalita míří až do krajnosti. Vzali si do hlavy, že pokoří snad všechny možné historické rekordy svého klubu. Ač to vypadá sebeúžasněji, příběh který prožíváme není tak úplně nový. Argentinec s Portugalcem pouze ožívají legendární období, v němž Ladislao Kubala a Alfredo Di Stéfano ovládli fotbalový svět.

Retro styl v současném světě frčí. Design, móda, trendy...Je to něco, co se pravidelně po určitém čase vrací. Lidem se to líbí. Stačí se podívat kolem sebe a nemusíte být zrovna odborník na to či ono. Po ulicích chodí holky ve stylu Audrey Hepburn, v reklamě a marketingu se stále více využívají vzpomínky na staré dobré časy, v hračkářství najednou najdete figurky Igráčka, který byl za totáče hodně in, dokonce i v pralesní hokejové lize sáhli k retro dresům (a musím říct, že mě aspoň tímhle potěšili...).A když už jsme nakousli sport, musíme zmínit fotbal, jenž je rovněž v neustálém pohybu. Občas nás ruka osudu zavede do období, které známe z vyprávění a zažili ho naši tátové, dědové. Mýty, legendy, ikony z minulosti se po určitém čase vracejí, aby sledovaly, jak začínát být jejich nesmrtelnost v ohrožení ve srovnání se současnými hrdiny.

A jsme u toho. Neustále se zakládají různé anktey, diskuzní fóra  či debaty s jediným cílem. Zjistit, jestli je nejlepším hráčem na světe Leo Messi, nebo Cristiano Ronaldo. To není nic nového. Snaha umístit tu či onu hvězdu na ten či onen stupínek vždycky existovala a že se v řadách Realu či Barcy objevila pořádná porce skvostných plejerů. Jenže, střetávaly se tyto hvězdy na trávníku ve stejném období? Právě že ne. Ani Cruyff, Maradona nebo Ronaldinho neměli protějšek stejného rozměru na Bernabeu. Rovněž tak Hugo Sánchez, Zidane či Raúl z počátku 21.století nenašly podobnou ikonu na Camp Nou.

Abychom našli podobnou rivalitu mezi Messim a Cristianem, musíme se vrátit až daleko v čase do padesátých let dvacátého století, kdy tehdejší megastar Alfredeo Di Stéfano a Ladislao Kubala psali jednu z nejslavnějších kapitol historie španělské kopané. Jako by se jednalo o věrnou kopii, Cristiano a Messi jsou dnes "vnuci" oněch velkých fotbalistů a snaží se napodobit své dědy a vytvořit si svoji vlastní epochu.

Ladislao Kubala, přestoupil do Barcelony 15.června 1950. Podmínkou jeho angažmá tehdy bylo španělské občanství, což jeho premiéru pod Pyrenejemi trošku zdrželo. Ovšem čekání se zcela jistě vyplatilo. Na stařičkém stadiónu Les Corts, kde tehdy Barcelona hrála, si museli fanoušci obrazně řečeno navléci obrněné kabáty, aby zápasy milovaného klubu přežili nerozmačkáni. Taková byla tlačenice v ochozech, aby příznivci Culés mohli spatřit svůj nový idol,do nějž se okamžitě zamilovali a s nímž Barca během jednoho roku získala tehdy neuvěřitelných pět titulů v jednom roce (1952). Mužstvo, které tvořili kromě Kubaly Ramallets, Biosa, Basora, Moreno, Manchón a César, vzbudilo obdiv po celém světě. Značný nárust klubových členů později přinutil klub postavit nový stánek Camp Nou, který byl otevřen 24.září 1957.

Barcelonská nadvláda pokračovala druhým titulem v řadě v roce 1953 a při pohledu na to, jak Kubalovo mužstvo šlapalo, nikoho ani ve špatném snu nenapadlo, že na další titul si Katalánci počkají až do dubna roku 1959. Ovšem tehdy se stalo něco zásadního nejen pro historii Bílého baletu. Do Španělska dorazil z Argentiny talent nevyčíslitelné hodnoty - Alfredo Di Stéfano. Famózní hráč, za velkou louží notně prověřený, ale ve Španělsku prakticky neznámý. Santiaga Bernabeua okouzlil, když ho viděl hrát za Millonarios v Madridu. Představitel Realu ho chtěl získat co nejdříve, ovšem Barca ho chtěla také, vyjednávala přímo s hráčem a situaci tak Madriďanům vůbec neulehčila. Po pořádných tahanicích přestup nakonec posvětlia samotná FIFA, ovšem španělská federace se postavila na zadní. Santiago Bernabeu nicméně našel kličku v zákonech a s Di Stéfanem si plácli. Jenže místní fotbaloví mocipáni fotbalového svazu se vyznamenali a přišli z hodně překvapivým řešením. Di Stéfano bude hrát dva roky za Real Madrid a dva za Barcelonu. To se Kataláncům nelíbilo a oficiálně se vzdali Di Stéfana. Tím Barca přišla o možná nejlepší dvojku všech dob a Real získal hráče, jenž navždy změnil vztahy nejen mezi oběma kluby, ale  i celou historii Bílého baletu.

Jestliže Kubalova hra byla jedna velká fantasie, Di Stéfano tuhle úroveň ještě vylepšil. Jeho ambice, vítězný duch, dynamika a především střelecké schopnosti vrátili Realu Madrid titul po dlouhých 21 letech. Pikantnější to bylo o to víc, že jeho premiéra ve Španělsku se odehrála kuriózně právě proti Barceloně, kdy Culés poprvé od svého rivala obdrželi pět branek a Alfredo dal sám dvě. Společně s Puskásem, Gentem, Santamaríou, Olsenem získal čtyři ligové tituly v řadě a vyhráli prvních pět ročníků PMEZ. Pětkrát nejlepší střelec Primera Division, nejlepší hráč Realu Madrid v celé historii. Ani samotný Brazilec Pelé nemá pochybnosti: "Kopal pravou, levou, dobře hlavičkoval. Uměl všechno a dobře. Je nejlepší v historii."

Kubala, jak již bylo výše napsáno, znovu pozvedl ligovou trofej nad hlavu v roce 1959. O dva roky později ale musela Barca ve finále Poháru mistrů evropských zemí sklonit hlavu před Benficou (2:3), když v osmifinále vyřadila Real po velmi vyrovnaných zápasech (2:2 a 2:1) ačkoliv paradoxně ani jeden z velikánů v těchto soubojích neskóroval.

Byť se oba dva na fotbalových kolbištích střetávali po celou dobu své kariéry a byli středem veškeré pozornosti, nikdy neztratili sportovní duch. Ba co víc, obdivovali se. Vypadá to zvláštně, že po šedesáti letech Barca i Real soustředí svou pozornost na dva skvělé talenty Leo Messiho a Cristiana Ronalda. Byť se kulisy, stejně jako celý fotbal změnily, když proti sobě stojí obě hvězdy, stejně jako před lety se na chvíli zastaví čas. A úspěch jednoho jde ruku v ruce s neúspěchem toho druhého. Potkávají se už po tři léta a od sezóny 2009-10 dokonce ve španělské lize. Messi je ve svých 23 letech neuvěřitelně již třetím nejlepším střelcem klubu v celé ligové historii právě za Kubalou  a Césarem. Cristiano má za sebou ve Španělsku půldruhé sezóny a svému protivníkovi nemá co závidět. Jeho čísla jsou rovněž ohromující, v historii Realu bude figurovat jako hráč jemuž trvalo nejkratší dobu pokořit metu padesáti nastřílených branek. Rovněž poslední tři Zlaté míče týdeníku France Football patří jim (2-1 ve prospěch Messiho).

Di Stéfano změnil image Realu Madrid jednou provždy. Díky němu se může pyšnit nálepkou Nejlepší klub 20.století. Kubala, nejlepší hráč více jak stoleté historie Barcy, byl výrazným impulsem k vybudování nového svatostánku. Oba hráli ve stejné době a čas k nim byl spravedlivý. Napíší Cristiano a Leo svoji vlastní historii? A jestli ano, která bude mít šťastnější konec? To vše ukáže až čas.