Normální hrdina

Dani Aranzubía (©eldepor.com)

"Byl to nejúžasnější zákrok, který jsem kdy viděl za celý svůj život." Edson Arantes Do Nascimento, Pelé, nikdy nešetřil superlativy na ohromný zákrok, který vytasil anglický gólman Gordon Banks, když neuvěřitelným skokem, spíš letem od jedné tyčky ke druhé, vytáhl Pelého hlavičku na mexickém šampionátu v roce 1970.

Tato letecká show, která popírá jakékoliv fyzikální zákony se do fotbalové historie zapsala jako nesmrtelná. O mnoho let později legendární "save" Gordona Bankse našel mladšího bratříčka ve španělské lize. Joseba Llorente, tehdy ještě v dresu Villarrealu vybombil hlavou projektil a skoro celý stadión již křičel "gól!" Ovšem brankář Deportiva aktivoval pružiny ve svých kopačkách a vymrštil své tělo směrem k letícímu míči. A podobně jako kdysi Banks i v tomto případě Dani Aranzubía vyhrál zdánlivě prohraný minisouboj a znovu tak poslal Newtonův gravitační zákon k šípku. Zpomalené záběry jeho kočičího skoku byly tisíckrát rozebírány ve všech možných pořadech a srovnání s Banksem na sebe nedalo dlouho čekat. Jediná sekunda, jediný zákrok odškodnil Aranzubíu za příliš velké utrpení. Protože za celý život mezi třemi tyčemi Danimu nikdy nikdo nic nedaroval. Spíše naopak.

Rodák z Fuenmayor, ročník 1979, přestoupil ve svých sotva třinácti letech do Athleticu Bilbao. Odloučený od své rodiny strávil pod křídly baskického klubu celých čtrnáct let.A jak sám vypráví, v Athleticu ani vůbec hrát nemusel. "Trénoval jsem s Realem Madrid, chtěla mě Zaragoza, jenže když jsem se dozvěděl, že mě bude trénovat José Ángel Iribar, šel jsem do Athleticu, protože to byl pro mne splněný sen". Se svojí velkou postavou a skvělým talentem pro blokování míčů brzy uchvátil pozornost trenérů Athleticu, kteří vytušili, že má dostatečné schopnosti být brankářem prvního mužstva. Neunikl ani ostřížímu zraku tehdejšího kouče mládežnických reprezentací Iňaki Saeze, jenž mu dal šanci na MS hráčů do 20 let, kde na lavičku posadil samotného Ikera Casillase. Jenže na oba gólmani měli od sudiček věštěný naprosto rozdílný osud. Zatímco z casillase se stala jasná jednička v Realu Madrid, Aranzubía to samé o své kariéře v Athleticu Bilbao, jenž procházel nejsložitějším obdobím své historie, rozhodně říci nemohl.

Jednou chytal, podruhé zas ne. Skvělé okamžiky střídaly hrubé chyby a tím pádem i důvěra trenérů začala slábnout. Z jeho chytání se vytratila pro brankáře tolik důležitá jistota a když navíc chyběl "feeling" s nově příchozím koučem Joaquínem Caparrósem a z jistého sektoru na San Mamés se začal k jeho osobě snášet pískot, bylo o jeho konci v Bilbau definitivně rozhodnuto. Aranzubía, do nějž byly vkládány velké naděje, opouštěl svůj zamilovaný klub zadními dveřmi.

Odešel do Deportiva, kde našel přímo otcovskou lásku trenéra Lotiny a okamžitě, jakmile se mu podařilo získat víru v sebe sama, poskočil na hitparádě ligových brankářů na nejvyšší pozice. Ovšem , když se zdálo, že je ve své životní formě, nepříjemné a komplikované zranění ramene mu znovu rozlilo černou kaňku do jeho fotbalové knihy života. Díky velkému úsilí, disciplíně a nespočtu hodin tréninků Dani velkou překážku překonal a znovu se stal jedničkou v brance Deportiva. Lotina mu dal druhou šanci a od té chvíle až do dnešního dne nepřestává výkonostně růst. Opora Deportiva a miláček celé Galicie. Aranzubía si získal respekt všech fanoušků a vnitřní klid potřebný k tomu, aby vyspěl jako brankář i člověk. Až v La Coruni našel Dani to svoje místo na světě. Už není ten mladý klučina, jemuž média neustále omílala, že Casillasův stín je příliš dlouhý ani ten, který musel každý den čelit výzvě, jakou bylo obývat branku na San Mamés po legendě jménem Iríbar.

V neděli se mu podařilo něco, co v Primera Division ještě nikdo nedokázal. Dal gól hlavou. Zapsal se tak mezi největší hrdiny, díky kterým je fotbal tak krásný. Aranzubía patří mezi ony normální hrdiny, kteří jsou schopni přejít vyjímečné výkony s kouzlem a půvabem. Dani, tuctový fotbalista v dnešním mediálním světě je z těch obyčejných osobností, kteří dělají neobyčejné věci. Vybojoval si své místo díky ohromné porci houževnatosti, ambicí a snů. Jeho gól napodobil další hrdinský čin Andrese Palopa na Ukrajině, jenž později pomohl Seville získat Pohár UEFA.

To, že život přináší různé paradoxy, dokazuje fakt, že jiný brankář Deportiva, Kamerunec Jacques Songo'o málem dosáhl téhož, co se podařilo Aranzubíovi. Jenže rozhodčí Pérez Lasa mu tuto gloriolu upřel, když odpískal faul, který existoval snad jen v jeho představách a branka, kterou africký gólman vstřelil, byla anulována. Hříčka osudu, co nebylo přáno Songo'ovi, mohl vychutnávat plnými doušky Aranzubía. Daniho triumf, ukovaný na základě úsilí, je triumfem fotbalistů, kteří vždy zvítězí za předpokladu, že odolají a vydrží. Ne jen z Cristiana a Messiho živ je fotbalový fanoušek.

Zákrok Bankse

Zákrok Aranzubíi proti Villarrealu (asi kolem 1:00)