Poškozený motor

Xavi Hernández (© gustaffroom.blogspot.com)

Na Xaviho Hernándeze budou v budoucnu mnozí, kteří ho někdy viděli hrát, zcela jistě vzpomínat. Ať už proto, že je fotbalistou, který ve španělské historii nastřádal nejvíc trofejí. Nebo díky způsobu jakým praktikuje fotbal, jenž dovedl, s ním v roli režiséra, Barcelonu a Španělsko k těm nejvyšším metám. Zcela jistě si ho ale žádný fanoušek nebude spojovat s tím, že se stal fotbalistou, jenž na mistrovství světa v JAR naběhal nejvíce kilometrů (80,2 km v sedmi zápasech před Schweinsteigerem se 79,8 km) ani proto, že byl hráčem, jenž této v statistice vévodil španělské reprezentaci na turnaji, jenž všechno změnil, na EURu 2008. A už vůbec ne za to, že byl nejpilnějším běžcem v Lize mistrů vydání 09 a 11, které Barça ukořistila.

Je to možná překvapující, že nejviditelnější tvář fotbalu plného přihrávek a držení míče, s nímž Španělsko došlo až triumfům na evropském a světovém šampionátu, je zároveň mužem, jemuž krokoměry během utkání nasčítají nejvíc metrů. Až na posledních dvou velkých turnajích ho z této pozice vyšoupl Jordi Alba. Xavimu se vždycky tleskalo za jeho přihrávky, podporu kombinace, schopnost procpat přihrávku ve shluku těl, kde snad ani žádné místo nebylo. Nicméně druhá stránka, ta fyzická, byla vždycky tak nějak opomíjena. Vždycky, až do loňského mistrovství Evropy. Stav jeho fyzického fondu byl předmětem všemožných diskuzí až do okamžiku než ve finále proti Itálii předvedl jedno ze svých nejpamátnějších představení a v tu chvíli se na všechno zapomnělo.

Ovšem Xavi má za sebou dvě sezóny, během nichž jeho fyzický stav zavdává příčinu různým řečem. Neprobíral se tedy jeho fotbal, ale spíš jeho nohy. Popravdě řečeno, z realizačního týmu španělské reprezentace se ozývají hlasy, že jedním z důvodů, proč je dvojitý pivot ve složení Xabi Alonso – Busquets nedotknutelný, je proto, aby chránil Xaviho, aby se hráč s číslem 8 na zádech nemusel lopotit při defenzivních povinnostech. Na Konfederačním poháru FIFA byl Xavi díky absenci Xabiho Alonsa zaúkolován výpomocí Busquetsovi při bránění, což v součtu s ne zrovna ideálními klimatickými podmínkami a důsledky velmi dlouhé sezóny, představovalo hotové utrpení. K tomu se ještě přidala absurdní polemika ohledně jeho rozhovorů s Del Bosquem, v nichž probírali, který systém je pro národní mužstvo nejvhodnější. Xavi preferoval ten používaný na Poháru FIFA, s jedním středopolařem před obrannou linií a jedním středním útočníkem. Nicméně Del Bosque, poté, co ho vyslechl, nadále trval na své myšlence a dvojitý štít zůstává k dnešnímu dni nedotknutelný.

Od března Barcelona Xaviho šetřila kvůli jeho prokletým achilovkám. Z posledních 18 ligových zápasů, zkompletoval devadesát minut pouze ve třech z nich. V reprezentaci ho Del Bosque ušetřil souboje s Finskem, aby ho měl v plné síle připraveného na klíčový duel v Paříži, po němž La Roja vybojovala nazpět ztracenou první pozici v kvalifikační skupině. Lékaři katalánského klubu tak došli k závěru, že bolesti, které se objevují po každé větší zátěži, nabádají k tomu, aby se vybírali zápasy v nichž chce Xavi hrát (nebo trenéři chtějí, aby hrál). Pokaždé s širokým prostorem na odpočinek, nebo podmínkou nehrát celých devadesát minut. To je však na velkých akcích, kde se zápasy hrají každé tři dny a všechny důležité, nemožné. Za rok v Brazílii bude Xavimu 34 a půl.

Nástupce? Náhrada? V tuto chvíli tento pojem nemá v hlavě reprezentačního trenéra místo, neboť ho považuje za klíčového v celém systému španělské hry. Xavi dokonce den před finále mistrovství Evropy 2012 řekl Del Bosquemu, že skončí. Trenér ho přesvědčil, aby ještě pokračoval až do fotbalového svátku, jenž je na pořadu za rok. Je pro něj těžké představit si tým bez přítomnosti Xaviho. Přesto ale trenér přemítá, jak ho nejlépe ochránit, ať už spoluhráči, kteří natupují za ním, nebo těmi co s ním sdílejí záložní řadu. „Jestli vyhrajeme Konfederační pohár uzavřeme cyklus, který jsme začali ve Vídni“, prohlásil rodák z Terrasy před nedělním finále. Cyklus zůstává otevřený.