Tři během čtyř dnů

Carlos Gurpegui (© marca.com)

Tři oběti během čtyř dnů. Gurpegui, Canales a Rossi. Přetržený přední křížový vaz v koleni. A nejsou jediní. Ještě předtím padli Afellay, Vadillo...Tohle zranění je ve fotbalovém světě prostě nevyhnutelné a může ho ovlivnit mnoho rozličných faktorů a v nemalé míře i osud, náhoda. Z nedávné historie máme v paměti ještě několik takových neblahých epidemií.

Třeba tu, která postihla Barçu v sezóně 2004-05, nebo o něco později celou španělskou ligu v sezóně 2006-07. Azulgranas tehdy zaznamenali do svých doktorských knih hned čtyři případy přetržených vazů: Motta, Edmílson, Gabri a Larsson. Stovky teorií, tisíce vysvětlení, ovšem ani jedna se stoprocentní jistotou, proč k takové zdravotní kalamitě došlo. Jednou byl na vině trénink, jindy trávník, výživa, kolíky kopaček, vibrační masážní přístroje...Nezvratné důkazy žádné. Mezi lidem začalo kolovat přesvědčení, že za vše mohou právě natřásací mašiny, byť dva ze zraněných tento přístroj nikdy nepoužívali.

O dva roky později podlehlo téhle „nákaze“ sedmnáct fotbalistů Primera División v období od 28.července do 30.listopadu 2006: Valerón, Moratón, Gonzalo Rodríguez, Pires, David García, Marchena, Bodipo, Cicinho, Óscar López, Tiko, Maxi Rodríguez, Petrov, Albelda, Gavilán, Moretti, Nihat a Regueiro. Neuvěřitelný lazaret. Sedmnáct přetržených vazů za čtyři měsíce. Pět hráčů Valencie, tři Villarrealu, deset postižených klubů, celá polovina ligy. Od té doby, ačkoliv, trávník, kolíky, tréninky, nebo počet zápasů se nijak drasticky nezměnil, se počet těchto zranění nikdy nepřiblížil cifře z oné černé sezóny. Nyní toto zranění postihlo Gurpeguiho, Canalese a Rossiho, tři fotbalisty za čtyři dny, což u mnohých vyvolalo vzpomínku na dva výše zmíněné případy. Nicméně bezpochyby tu vždycky budou příčiny, které částečně vysvětlí jisté zranění. Některé jsou konkrétní, jiná obecná, v žádném případě ale nesmíme zapomínat na to, že ve fotbale hraje velkou roli náhoda a osud.