Učí se rychle

José Salomón Rondón (©google.com)

Kdyby zhruba před dvěma roky někdo pronesl, že José Salomón Rondón, nynější útočník Málagy, nastřílí v Primera Division dvanáct gólů, asi byste chvilku zapochybovali o jeho duševní kondici a fotbalových znalostech. Jenže od července roku 2009 šla výkonnost venezuelského útočníka hodně nahoru. Ukázal, že se učí velmi rychle.

Ve své první sezóně ve druholigovém Las Palmas (2008-09) odehrál José Rondón pouhých deset utkání. Cestu do základu mu zatarasili Marcos Márquez a Pablo Sánchez. Mnozí z fanoušků ostrovního klubu si možná ani nevšimli, že někdo jako Rondón za jejich klub vůbec hraje. A většina místních médií začala zpochybňovat smysluplnost jeho přestupu z venezuelského klubu Aragua, byť nestál ani jedno euro. Ke slovu se dostal až v závěru zmíněné sezóny. Ovšem příchod nového trenéra Sergia Kresice před sezónou 2009-10 venezuelského forvarda pořádně nakopl. Přízeň nového lodivoda si získal okamžitě. „Měl velmi dobré výsledky v tréninku,“ vzpomíná kouč s chorvatským původem. Od začátku si všiml ohromné snahy a jeho předpokladů pro post podhrotového záložníka. Počet minut strávených na trávníku během víkendových utkání začínal narůstat. Jenže Rondón chtěl ještě víc. Neustále si chodil pro rady nejen za Kresicem ale i za jeho asistentem Diego Quinterem. Chtěl se zlepšovat.

Kousek po kousku se Rondón zbavoval své největší překážky – cítil příliš velkou zodpovědnost za své výkony. V průběhu celého týdne prokazoval na trénincích nesporné kvality, ale během zápasů mu dělalo velký problém předvést je i fanouškům, kteří přišli podpořit svůj tým. „Byl pro nás hodně důležitý, trénoval na jedničku. Neměl vyloženě vlohy pro tvorbu a organizaci hry, ale brzy si osvojil to, kvůli čemu jsme ho chtěli, aby hrál jednoduše, dával míč rychle od nohy, znepříjemňoval soupeři vyvážení balónu ale měl především povinnost neustále chodit do prostoru střelby a zakončovat akce,“ vysvětluje Kresic.

Kresic, stejně jako později Jesualdo Ferreira, nebo Manuel Pellegrini mohli počítat s jeho velikou předností. A tou je nadšení, které z Rondóna přímo vyzařuje. Takže ani nezní nějak divně, když chtěl každý týden předvádět lepší a lepší výkony, neustále hnát svoji výkonnost k dokonalosti. Rondónovi se speciálně věnoval trenérský tým. Pracovali zejména na vylepšení zakončení. Střely na branku, zpracování a následná střelba, to samé s centrovanými míči, uvolnění se směrem na přední tyč atd... Chvíli trvalo než chytil fazónu, čekal až do osmnáctého kola minulého ročníku, kdy skóroval v Elche. A to hned dvakrát. Dalších patnáct kol musel vydržet, než se mu povedlu rozveselit domácí stadión Las Palmas, tehdy už s Javi Guerrerem, jenž hrál klasického hrota. Nakonec se mohl pochlubit desítkou nasázených fíků. Jeho jméno najednou začalo znít velmi lákavě pro týmy z nejvyšší soutěže a proto se nebylo co divit, že se o Rondóna začala zajímat Málaga.

Tehdejší tréninky určitě Rondónovi hodně moc pomohly. Teď můžeme týden co týden sledovat naprosto sebejistého střelce. Není to však klasická „devítka“, který by se staticky pohyboval na vrcholu herního schématu trenéra Pellegriniho. Sice se to po něm vyžaduje, jenže on se velmi rád zapojuje do hry, sbíhá si k postranní čáře, napadá protivníka, aby rychle získal balón. Snad proto ve vetšině útočných akcí Málagy není tam, kde by měl klasický hrot být. Ovšem chilský trenér si je velmi dobře vědom jeho kladů a nechává tomuto teprve jedenadvacetiletému borci velkou volnost.

Rondónův gól minulý týden na Anoetě v San Sebastiánu je jakousi odměnou za trenérovo naléhání, aby si při centrech nabíhal na první tyč. Už v předchozích zápasech měl díky tomuto rychlému přesunu a překvapivému odpoutání se od soupeře několik dobrých šancí. Někdy se unáhlil, jindy netrefil přesně. A není to jediná akce, kterou Pellegrini s Rondónem trénuje. Ex kouč Villarrealu a Realu Madrid totiž ví, že Rondón se učí rychle.