Univerzální voják

Óscar de Marcos (© google.com)

Óscar de Marcos nefrfňal, když ho Joaquín Caparrós postavil na pravý kraj obrany, ani když s ním Marcelo Bielsa šíboval jak s vagónem na nádraží po všech možných postech sestavy. Univerzálnost, to je znak jeho identity a rovněž bonus, díky němuž by si mohl udržet místo na výsluní i v novém Athleticu, jenž od nové sezóny povede Ernesto „Txinguri“ Valverde.

Změna systému, jenž nový kouč pro mužstvo připravil, zřejmě nabídne De Marcosovi novou pozici v taktických čmáranicích. Jestliže za Bielsy byl klíčovým hráčem ve středu pole, převážně uvnitř – byť se příležitostně posouval ke krajům, kde dělal jako třetí muž společnost Anderu Herrerovi a Iturraspemu, pod Txingurrim se zdá být předurčen hrát zvenku, u lajny, té pravé, kde se Iraola se Susaetou úspěšně družili v posledních letech. Nebo dokonce na podhrotu.

V přípravném duelu v Bermeu (1:6) učinil Valverde první tahy štětcem jak asi bude vypadat úloha rodáka z Laguardie. De Marcos si vyzkoušel pozici pravého křídla a výsledek byl více než uspokojivý: dal první dva góly týmu a přihrál Adurizovi na třetí. Navíc bavil diváky i samotného Valverdeho průniky, odpoutáním se od protihráče, které samotný kouč hodnotil jako „neuvěřitelné“.

De Marcos tak prošel prvním kolem konkurzu a prokázal, že je fotbalistou, který se nepoleká žádné nové výzvy a jenž na nové pobídky zareaguje maximálním využitím svých předností – rychlosti a pohyblivosti k tomu, aby se dostal do šestnáctky soupeře z druhé vlny, dovednosti s míčem, oddanosti, zanícenosti a obětavosti. A to až do krajnosti, tak jako v utkání proti Zaragoze, v němž hrál víc jak hodinu se zraněním, které by normální muže asi hodně omezovalo.

Díky těmto vlastnostem se vyšvihl z role záskoku v Caparrosově éře, do úlohy hlavní pod Marcelem Bielsou. A to ho při svém příchodu El Loco rozhodně neměl mezi svými favority. Z videí, které Marcelo s požitkem hltal, se mu De Marcos jevil jako pravý bek, tedy fotbalista pro post, jenž měl podle svého mínění dostatečně dobře obsazen. Na pravém kraji obrany ho prubnul Joaquín Caparrós, přestože když v roce 2009 přišel do Athleticu z Alavésu za 360.000 eur byl angažován jako podhrotový záložník. „Když mi Caparrós řekl, že budu hrát beka, hodně mě to překvapilo“, svěřil se po pár letech.

Byť to byl Caparrós, pod nímž De Marcos debutoval, pořád pro trenéra z Utrery nepřestával být žolíkem, jenž naskočí v krizových momentech a ucpe díry. Však během dvou sezón pod Joaquínem nastoupil jen do 32 ligových zápaů. S příchodem Marcela Bielsy se zdál být jeho fotbalový osud předurčen následovat linii, kterou měl vyznačenou v předchozích ročnících. Ale Argentinec v něm objevil nebývalé možnosti, fotbalistu použitelného prakticky na všech možných pozicích. Hráče, jenž je schopný naskočit na oba kraje obrany, do středu pole, na podhrot, na kraj zálohy, prostě všude. Rozkvět De Marcose se projevil i na jeho gólovém účtu, tedy oblasti, kde sám přiznával, že má ještě co zlepšovat. V první sezóně pod Bielsou dal devět branek (z toho v Evropské lize čtyři), loni sedm (šest v lize).

Díky těmto dostatečným zárukám by mu mohl Ernesto Valverde rezervovat místo ve svém scénáři. Teď už jde jen o to na jaké pozici ho nechá hrát. „Ještě s ním chci zkoušet víc“, oznámil Txingurri. Příští přípravné zápasy v Rakousku zřejmě ještě víc poodhalí, jaké plány má s univerzálem De Marcosem.