BLOG: Villarato?

Fabregas a rozdivočelý Marcelo

Zítra bychom se měli oficiálně dozvědět míru trestu pro Josého Mourinha, za jeho zbabělý útok na Tita Vilanovu. Protože rozhodčí nijak nezaznamenal tento incident a Barça nepodala žádnou stížnost na trenéra Realu Madrid. Obou okolností může využít samosoudce federace Alfredo Flórez Plaza, který nebude jednat na vlastní pěst a zůstane věrný svému postupu od nástupu do úřadu v roce 2003.

V této souvislosti může Real opět získat výhody, ale jeho sportovní image bude navždy poskvrněna, k čemuž se vyjadřuje ve své skvělé novinářské práci Ruben Uria na stránkách eurosportu ('Caretas fuera' o teorii Villarato, viz níže).

Ruben Uria uvádí podrobnosti o všech prezidentech Národní asociace rozhodčích, jednoho po druhém, až do roku 1993, kdy se jím stal Victoriano Sánchez Arminio. "Dnes nikdo nemůže dokázat, že Sánchez Arminio, byl špatný vůdce, byl hráčem, členem socios, zastáncem nebo ředitelem FC Barcelona,??" píše ''nicméně archivy, v kombinaci s velkým historikem Bernardem Salazarem, odráží velmi odlišné skutečnosti''. Konstatuje, že ''je těžko prokazetelné, že Real Madrid vyhrál tituly díky podpoře rozhodčích, ale je jasné, že jejich spojení s rozhodčími byla vždy výborná. Za celé století, 26 prezidentů rozhodovalo kdo a jak by měl rozhodovat ve Španělsku, s použitím systému ''dedokracie''. Drtivá většina těch prezidentů byli hráči, socios a ředitelé Realu Madrid.

Bývalé tváře národní asociace rozhodčích (práce Rubena Urii):

ALFONSO ALBÉNIZ JORDANA
První prezident, hráč Realu Madrid 1911-12, socio od roku 1912. Ředitel Chamartínu (bývalý stadion RM) v letech 1913-21.

CARLOS VEGA DIESTE
Druhý prezident, hráč RM v sezóně 1914-15, následně ředitel v letech 1914-21.

LUIS COLINA ÁLVAREZ
Třetí prezident, po krizi v letech 1924-26 a znovuzaložení asociace, byl ředitelem RM 1919-20 a poté socio a zastánce klubu.

LUIS IGLESIAS GRACIA
Pátý prezident, zvolen v červenci 1928, ve funkci byl pouze 2 měsíce a zastával ji jen prozatimně.

JULIÁN RUETE MUNIESA
Šestý prezident (září 1928-listopad 1928). Rovněž vedl úřad jen 2 měsíce, Hráč RM (1904-10) a Atlética (1910-11), tajemník a člen správní rady RM, prezident Atlética (1912-23).

ALFONSO ALBÉNIZ JORDANA
Sedmý a také první prezident, ve funkci 1928-29. Vrátil se, aby se stal prezidentem při první sezoně La Ligy.

ANTONIO DE CÁRCER Y DISDIER
Osmý prezident (1930-1936). Opět a zase maximálně zavázaný, rozhodčí od roku 1926, socio, ředitel a bratr hlavního trenéra RM.

EULOGIO ARANGUREN LABAIRU
Devátý prezident (1939-1946). Po občanské válce, vytvořil jako prezident ústřední výbor rozhodčích. Hráč a socio RM, a také viceprezident Španělská fotbalová federace.

MANUEL ÁLVAREZ CORRIOLS
Desátý president (v roce 1946). Ex-rozhodčí kastilské federace. Ve funkci byl jen 11 měsíců a ''nehájil žádné barvy''.

EMILIO SUÁREZ MARCELO
Jedenáctý president (v roce 1947). Ve funkci strávil jen rok, byl socio RM od roku 1922 a také prominentní člen ''Organizačního výboru zlatého jubilea'' a hospodářské komise Blancos.

RAMÓN ECHARREN SANZMAGARAY
Dvanáctý prezident (1947-1948). Rozhodčí z akademie v Navaře. Byl socio a podporovatel Osasuny. Tuto funkci zastával jednu sezónu.

PEDRO ESCARTÍN MORÁN
Třináctý prezident (1948-1951). Bývalý rozhodčí kastilské školy. Byl hráčem Real Sociedad, Gimnásticu, ale v soukromí se vždy hlásil k Realu Madrid. Přijal nabídku Barcelony na ''technického sekretáře'', ale vzhledem k vztahům s Madridem byl nucen odmítnout. Poté byl novinář a publicista, mimo jiné pracoval ve sportovním deníku Marca.

LUIS SAURA DEL PAN
Čtrnáctý prezident (1951-1952). Usedl do rozhodcovského křesla poté, co hrál devět let za Real Madrid a téměř 50ti letech jako socio, registrován byl v r. 1905. Jeho život úzce souvisí s RM, byl také prezident španělské fotbalové federace.

EULOGIO ARANGUREN LABAIRU
Patnáctý a také devátý prezident (1952-1953). Pověřen řízením rozhodčích na 11 měsíců, 10 let hráč RM (1911-21) a socio od r. 1911.

EMILIO ÁLVAREZ PÉREZ
Šestnáctý prezident (1953-1956). Bohužel neexistuje téměř žádná dokumentace týkající se tohoto prezidenta.

NIVARIO DE LA CRUZ HERNÁNDEZ
Sedmnáctý prezident (září 1956-listopad 1961). Ex-rozhodčí kastilské federace, nikdy neskrýval své přátelství s členy představenstva Realu Madrid a s viceprezidentem Lusarretou Muñozem.

MANUEL ASENSI MARTÍN
Osmnáctý prezident (1961-1967). Ex-rozhodčí kastilské federace, který byl přidružen k Valencijské akademii. Pískal zápasy Veltržích pohárů a také na MS 1954.

JOSE PLAZA
Devatenáctý prezident (1967-1970). Rezignoval ze solidarity ke Gurucetovi (jeden rozhodčí z Barcelony), když pískl penaltu ve prospěch Madridu, která byla dva metry mimo pokutové území. Plaza byl velký "patriarcha" rozhodcovského předsednictví. Kromě toho je obviněn za tuto větu: ''Dokud jsem prezidentem já, Barcelona nevyhraje ligu''. Plaza tyto slova několikrát popřel. Byl bývalý rozhodčí kastilské fededrace, ale ve skutečnosti to byl straník Realu Madrid non plus ultra.

JOSÉ FERNÁNDEZ DE LA TORRE
Dvacátý prezident (v roce 1970). Než nastoupil do úřadu, byl členem andaluské školy. Přijal demisi od Plazy, De la Fuenteho a Moralese (předešlé předsednictví). Byl také presidentem školy trenérů FAF od roku 1949. Od roku 1960 byl poradcem pro národní asociaci rozhodčích.

JUAN FRANCISCO HIDALGO PARDO
Jednadvacátý prezident (1971-72). Ex-rozhodčí kastilské federace. Vyzval k profesionalitě, tím, že stanovil maximální věk rozhodčích a držel na uzdě naléhání klubů po arbitrech z jiných akademií.

JOSE PLAZA
Dvaadvacátý a také devatenáctý prezident (1972-1990). Vrátil se do úřadu poté, co odstoupil po případu Guruceta.

FERNANDO ANDRES MERINO
Třiadvacátý prezident (1990). Působil jako předseda správní rady rozhodčích. Stal se slavným, když ignoroval, že Barcelona nevyhrála, když soudcoval Marcos Ramos, rozhodčí který otevřeně dával rozhovory pro Telemadrid po Clásicu. Byl spojen s územním výborem rozhodčích Kastilie a Leónu.

PEDRO SÁNCHEZ SANZ
Čtyřiadvacátý prezident (1990-1993). Volen centrální radou, i když nejvyšší soud zrušil jeho mandát v roce 1992. Profitoval z "tajemného" odstoupení katalánce Alberta Giméneze, který stáhl svou kandidaturu na prezidenta. Sánchez Sanz nastoupil do úřadu ''protekčně'' mající pouze regionální přednost, a poté se ''na skok'' stal informátorem CNTA. Byl v madridské akademii rozhodčích od r. 1984, jak uvádí ABC.

Od sezóny 1980/81 až 1984/85 se jmenování rozhodčích částečně změnilo a tituly získaly Real Sociedad (2), Athlétic Club (2) a Barcelona (1). Od roku 1985 se opět vrací přímé jmenování prezidenta CNA až do roku 1990 a Real Madrid získává 5 titulů.


Podle Florentina je incident v Supercopě bez předchozí stížnosti bezprecedentní
Analyzovat videa bez předchozí stížnosti není tak vzácné, jak pro konkrétní justice, tak pro španělský fotbal. Florentino říká, že nikdo nemůže jednat bez předchozí stížnosti, ale sám tak v minulosti učinil. Rayo-Barça v roce 2000, Kluivert byl suspendován na pět zápasů za svou agresi, aniž by Vallecano akci nějak odsoudilo. Kluivert byl ''odsouzen'' především na základě videa, tj. televizních obrázků ze zápasu, ve snaze zachytit ''opravdu záslužný televizní střih''. Snad to vezme na vědomí a bude v případě Mourinha jednat se stejnou legitimitou.
Podobné případy bez předchozí stížnosti: Salgado-Juninho (Celta-Atleti 1998, potrestán hráč Celty za zranění hráče Atlética), Alfaro-Salgado (R.Madrid-Sevilla 2003, potrestán hráč Sevilly), Ayala-Simao (Valencia-Barça 2001, potrestán hráč Valencie za šlápnutí na protihráče), De Pedro-González (Athletic-R. Sociedad 2003, potrestán hráč R. Sociedad)