tunak - Komentáře

(Samozřejmě loktem do spánku.)

Až dostane bombu od Costy, možná si tu bezpečnost rozmyslí.

Mluvilo se o Strakách, ale teď to vypadá na Karamelky.

Mě hlavně přijde, že to celý nedává vůbec smysl, protože jestli je Inigo v něčem lepší, tak hlavně asi v rozehrávce... tak proč Pepek nekoupilm rovnou jeho?

Ale byla by to dobrá posila.

Merino z NUFC? Toho Benítey nepustí.

(Pokud ho teda nepustí Ashley.)

Holt kanárská škola.

Snad není úplnej magor, aby šel po půl roce ze základní sestavy Viga do Interu. (Magor = El Schickazo...)

Jo, akorát Donostia tohle moc nevyhrála.

Mangala jde hlavně hostovat.

Máš úplnou pravdu, takhle opustit Swansea po asi třech absolutně zoufalejch výkonech za půl roku, to se nedělá. #whatamessa

Inigo? A za Xabiho Prieta bychom nejaky drobny prihodit nemohli?

On totuz mam pocit dusledne nerozlisuje hru jako sachy nebo fotbal, postavenou na pevnem ramci pravidel, game, a hru ve smyslu play. Ale mozna si to spatne pamatuju.

Nicmene diky za podnetnou debatu, myslim, ze jsme si sve postoje celkem vyjasnili. Uznavam, ve fitbale a asi i jinde je logicky rozdil mezi podvodem - prekrocenim nepsane moralky - a prekrocenim pravidel. Ale nejsem si jisty, zda si vlastne podvod zaslouzi prikrejsi odsouzeni nez prekroceni pravidel. Samozrejme zalezi na intenzite nebo zavaznosti jednani, to v obou pripadech; a otazka intenzity zaber diskuse zbytecne rozsiruje, je to vlastne atributalni otazka.

Hra dava pravidlum vzbiknout, pravidla se vyvijeji, to ostatne plati - historicky - pro spolecenske hierarchie aspon u slozitejsich obratlovcu, jako je opice / primat homo. Hra dava pravidlum vzniknout. No dobre, to potom musime rozlisit ruzne formy hry. Ale muzes hrat fotbal bez toho, aby ses apriorne shodl se spoluhraci a se souperem na ramci, jazykovem kodu, pravidlech hry? Nebude bez toho apriorniho ramce kazdy hrac hrat vlastni hru? Jinak na telefonu se neda rozumne odpovidat.

Naopak, ja vidim pravidlo jako socialni konstrukt, kterej ohranicuje pripustne a nepripustne, tim padem vymezuje bezpecny prostor socialniho souziti jako zahradu, raj. Prestoupeni pravidla je vystoupenim mimo dane limity. Mimo zahradu, do prvotniho chaosu. Ale muzeme ho chapat jak bez ohlefu na hru a na hrace, jako apriorni predpoklad kodu hry - a nebo prakticky, tak, jak ho chapes ty. Obe interpretace jsou mozne a dokonce i nutne. Jenze ja mam pocit, ze ty, jako spravny anglosasky vzdelanec, ten "evropsky" diskurz vytesnujes jako neuzitecny; a naopak se svuj prakticky bojis aplikovat na sferu, kde je redukce na prakticky postoj nebezpecna - spolecenske souziti. (V anglickem jazyce a v anglicke kulture neexistuje filozofie. Jen ideologie. Jasne, trochu prehanim.) Protoze ackoliv jsou nasledky odlisne, podstata pravidla je stejna - vymezeni akceptovatelneho a neakceptovatelneho jednani. Proto uzivam priklad vrazdy a korunovych dluhopisu, abych ti ukazal, ze pravidla nejsou takticky ramec, ale zakladni jazyk hry. Ackoliv se samozrejme taktickym ramcem stavaji, to samozrejme nepopiram. Jenze z hlediska hry predevsim pravidla vymezuji moralku (a nepsany zvykovy kod samozrejme taky, stejne jako ve velkem svete bezneho zivota), takze prekracovat je je vzdy ptestoupenim moralniho kodu. Mozna bys nesouhlasil a postuloval rozliseni moralky a zakona. Mas recht, Ale prekroceni zakona je prece vrcholem nemoralnosti, alespon dokud jsme se zakony ztotozneni a necitime se jimi utlacovani. Utlacovat nas casto muze i nepsany moralni kod. Proto mi prijde falesne tvrdit, ze faul neni prekroceni moralniho kodu hry.

Na tohle vlastně odpovídám (doufám) o kousek níž. Je potřeba rozlišit hledisko (teoretickej koncept) samotný hry a hledisko hráče. Pravidla neznají hledisko hráče, pravidla jsou vždy teoretický koncept.

Nj, já mám metodologicky hodně blízko ke strukturalismu. Možná s fenomenologickým přesahem. Zatím jsem nenarazil na hlubší / užitečnější metodu.

Proto mi mimochodem přijde, že prostě neobstojí tvoje rozlišení pravidel a práva; kvality nebo míry právního rámce jako společenskýho konstruktu; já prostě uvažuju, že při dostatečně důkladném zkoumání dospějeme k závěru, že oba formální systémy jsou stejnou nebo podobnou měrou společenskými konstrukty, že jim prostě nic objektivního nebo apriorního nepředchází. V tom se asi úplně neshodnu třeba s křesťany nebo s iusnaturalisty obecně; ačkoliv rád uznám, že přirozené základy potřeby právního řádu samozřejmě existují; z podstaty člověka jako společenského tvora, kterého není možné myslet mimo společnost a bohužel ani mimo její korekční mechanismy. Jenže tentýž předpoklad apriorně obsahuje i jakákoliv hra. Protože je to hra, potřebuje být vymezena pravidly, ohraničena proti nahodilosti. Hra z podstaty věci vyžaduje pravidla, aby mohla být hrou. Proto nemůžu přistoupit na teoretický koncept taktickýho faulu jako jednání v rámci diskurzu hry. Taktický faul je prostě už vystoupení ze světa hry. Tak jako je vražda překročení hranic společnského soužití. Jistě, kvalitativně je to nesouměřitelné porušení toho kterého řádu; jenže to už uplatňujeme jiné hledisko, které se samotnými pravidly nemá nic společného. Je to náš hodnotový soud. pokud odhlédneme od hodnotového soudu, faul a vražda je z hlediska pravidel obdobný přečin. A hodnota lidského života je tu irelevantní; vzájemný rozpor pramení jen z neschopnosti odhlédnout od hodnotového soudu, který je závislý na naší interpretaci, nikoliv na samotném řádu hry.

Samozřejmě, bez té interpretace to nejde, ta je nám prostě vlastní. Jenže v teoretické rovině, pokud chceme být důslední, musíme být schopní tu zátěž hodnotového soudu odložit.

Pro mne je symbolická (významová) rovina nakonec zásadní. Proto mám vztah k attický tragédii a z ní odvozený literatury (kultury). Asi bych měl dělat diplomata. Jenže bych se jim na to vykašlal, protože si zároveň uvědomuju limity symbolický roviny; asi by mi z její moderní apoteózy v podobě diplomacie jeblo.

Jo, narážím na Homo Ludens. V podstatě to za četbu nestojí, nicméně argumentuje, že vlastně všechno, co člověk (a společnost nebo člověk v kontextu společnosti) dělá, je hra.

Mimochodem, nečetl's Huizingu? Překvapilo by mne, pokud bys ho nečetl už na gymplu; hlavně proto, že na mým gymplu byl pro spoustu učitelů trochu svatým autorem a mám dojem, že někteří z nich učili i na tvém gymplu. (Nějakej Müller)

Myslím, že je to mnohem spíš otázka praktickýho (tvýho) a teoretickýho (mýho) náhledu, diskurzu, pohledu, postoje; protože všechna tvoje tvrzení o faktických rozdílech mezi pravidly fotbalu a pravidly společenskýho soužití mohu snadno vyvrátit. Stačí jen ukázat na to, že každá pravidla jsou sociální konstrukt. Ať už jsou nutným předpokladem (a svého druhu jazykovým kódem, protože bez nich bychom si nemohli rozumět) fungování společnosti nebo nutným předpokladem (a svého druhu jazykovým kódem, protože bez nich by si hráči nemohli rozumět) fungování hry. Nezáleží na tom, jestli se bez nich společnost určitého stupně komplexity obejde nebo ne. (Libertariáni by ti bezpochyby řekli, že se bez nich obejde.) To je pouze praktická rovina. Trochu se dívím, že pořád nechceš na rozlišení praktický a teoretický roviny problému přistoupit a vnucuješ mi tu praktickou jako jedinou relevantní a jedinou podstatnou. (A dokonce jedinou pravdivou.) Proto ten aktualizační povzdech.

A naprosto chápu, že někomu může tahle snůška žvástů přijít jako extrémně přitažená za vlasy. Jenže symbolická (nebo de iure; nebo substanciální) rovina je strašně důležitá. Kdežto praktická rovina je často a dokonce obvykle akcidentální.

Kdybychom například substanciální rovinu uměli brát v ČR vážně, Zeman se nemohl stát prezidentem. Myslím, že to byl Pithart, kdo upozornil, že vzdělání je druhořadé, pokud je v krizi především kultura. To je přesný.

Tak jako stát není nepřítel, naopak, je to náš vlastní koncept uspořádání věcí veřejných, zákony nejsou limity morálky, ale morálka zároveň není nadřazena zákonům. Oba koncepty můžeme považovat za závazné pro naše jednání; nebo je můžeme považovat za hru a jejich překračování za taktiku.

A volit si Zemana.

Tak na Ramose nemá ani Simeone, ne?

Taky na to koukám; on to byl hlavně "blatant dive" a tady můžeme uzavřít naši debatu, pěkně kruhem.

Já spíš narážel na "italskou" taktiku zaparkovanýho autobusu.