tunak - Komentáře

Ehm... tohle je kladivo.

Tohle:

http://data.vsedomu.cz/zahrada/0008/460/palice-fiskars-s120030-5kg.jpg

je palice.

Tohle je všechno hezký, ale kdyby to Ronald dvakrát nepodělal, tak jsme se tu fakt mohli bavit o tom, že takhle slabá Barcelona si titul nezaslouží.

Ačkoliv podle mne začíná být zřejmý, že jakejkoliv pokrok Real udělá, stačit to nemůže. Ne, ve skutečnosti se čeká na to, kdy přestane hrát Barcelona na tak vysoký úrovni. Kdy skončí Xavi, Puyol, Iniesta...

Datlová palma? Jak souvisí se španělskem datlová palma?

Na Athletic z stačí leda Aranzubia.

Jojo, hlavně pro nás.

"Oni šli do zápasu ve skvělé formě, ale my jsme zůstali věrní našemu systému a dominovali od první do poslední minuty. V každé chvíli jsme měli zápas pod kontrolou," shodoval se Gerard Piqué se spoluhráči, podle kterých byla Barcelona jasně lepším týmem.

"Víctor byl perfektní. Jiný gólman by po takové chybě pouze odkopával míče, ale Víctor i nadále rozehrával zezadu, což je pro nás důležité."

Ono to pomalu vypadá, že gól Realu byl vlastně Pepovým taktickým záměrem.

To byl včera ale den! Levante a Betis, smekám.

Jenom několik. Myslel to tak, že dneska se aspoň dohrálo v pořádku, oproti minulým zápasům, které se ani dohrát neměly.

"sedmnáct finalistů posledního mistrovství světa a 14 úřadujících mistrů světa"

Holanďani?

Holt západní Evropa. Čúrající chlapečci, kakající sošky...

Už se staví:

sanmames.org/obras201110.htm

Ani bch se moc nedivil, kdyby to byla plichta.

I já si ho dnes nechám ujít. A rád. Poslední, co jsem viděl, bylo ostatně před rokem.

Já teda ne, Ueska je jedno z nejstarších měst ve Španělsku, kašlu na Rekreanty.

No co, zvedne se Herkules?

Kdyby to někdo dočetl až sem, pokračování je o kousek výš jako odpověď Jozefovi.

Ehm... doufám, že jsem už trochu vysvětlil, jak to vlastně myslím.

A te'd zpět k tématu: Hala Madrid!

Já to tak pochopil. Ale reagoval jsem na Sebyka i na tebe. Zkrátka mi přišlo úsměvný upozornit na "meze interpretace". A na to, že čteme s předporozuměním, předsudkem. Což se na vašem postoji k tomu autorovi skvěle projevilo. Já samozřejmě netvrdím, že se mi to nestává. Ale protože o tom vím, snažím se s tím zápasit a poslední dobou se mi daří všímat si: aha, tunaku, tohle tě naštvalo, naštvalo tě, že autor kvůli a hodnotí b jako xxx, protože to koliduje se tvým náhledem. Díky tomu jsem teď mnohem otevřenější, než dřív. Méně zatížený předsudky.

Je samozřejmě bizarní psát, že jsem méně zatížený předsudky, uprostřed těchto vláken o obětech, o interpretaci existence apod. Jenže já opravdu přemýšlím o tom, co odpovídáte a přemýšlím o tom, co napíšu já. Ona totiž neexistuje jedna univerzálně použitelná pravda, kterou by se dalo druhého v diskuzi umlátit, ale spousta pravd, třeba i protichůdných. Připadá mi velmi poučné sledovat myšlenkový vývoj autorů, kteří třeba během života úplně obrátili. Připomíná mi to lidský úděl a obtížnost myšlení, především konstrukce myšlenkových systémů.

Například je nepochybně pravda, že sebevražda je jeden z nejtěžších hříchů dobrého katolíka. (Srovnatelná snad jen s vraždou rodičů nebo dítěte.) Ale co potom s mučedníky, kteří se dobrovolně nechali zabít? (jako svatý Vojtěch) Pokud se vědomě necháš zabít, není to sebevražda? Existuje nějaký kvalitativní rozdíl? (Formální rozdíl je zřejmý, ale o formu by tady jít nemělo.)

A je vlastně - z obecnějšího hlediska, než je pohled katolicismu na problém sebevraždy - vůbec správné obětovat se? A záleží na tom, jestli je to správné - respektive existuje vůbec nějaká kategorie správnosti? Nějaká obecnější, než imanentní člověku nebo skupině lidí? A když už jsme u toho, je skupina lidí nadřazená jednotlivci?

Pokud chce člověk odpovídat na takové otázky, musí se řídit nějakým paradigmatem, to je asi jasné. (Například pro Kanta jím mohla být nemožnost poznání, ale potřeba myšlení, pro Sartra absurdita, pro Heideggera situovanost, pro Sófokla tradiční mravní řád nadřazený člověku i bohu, pro křesťana jeho víra, respektive bůh, respektive bible.) A v tom je právě jádro sporu - narozdíl od vás mne moje vzdělání a moje životní zkušenost přivedla k přesvědčení, že náboženství je téměř zločin a víra je potřeba člověka, který není dost poctivý nebo odvážný, aby ji dokázal rozumově nahlédnout. Ale samozřejmě si uvědomuju, že to je můj pohled na věc. Mám spoustu věřících kamarádů a vážím si spousty věřících lidí. Jsou to většinou lidé, kteří se rozhodnou věřit, protože to potřebují nebo - což je vznešenější - protože chtějí. Protože se rozhodnou orientovat se v životě na základě víry.

To je argument, který tu měl dávno zaznít.

Konec konců, ani mně není víra cizí. Svým způsobem je mi blízká patočkovská interpretace homérského náboženství klasického období a naprosto fascinující mi přijde pohanství obecně - ve vztahu k životnímu cyklu. Ať už Eleusína, Dionýsos nebo třeba i Soumrak bohů, pohanství bytostně cítí souvislost člověka a přírody - a zároveň vykořenění člověka ze světa přírody.

Samozřejmě nevěřím, že na Olympu sedí Zeus (Dios, bůh - slovo bůh je odvozeno od slova Zeus, které tedy není v pravém smyslu vlastním jménem, jak se nám snaží namluvit monoteisté, podobné je to se slovem Alláh - taky se tváříme, jako by to bylo vlastní jméno, tím pádem připravujeme boha muslimů o božskou podstatu a vysmíváme se jim tak, pliveme jim do tváře). Sice jsem tam nebyl, ale byl jsem na Musale a viděl jsem Vichren. A na Musale (z arabského "Boží trůn") bůh neseděl a ani Vichren nejevil známky toho, že by se tam byl kdy objevil vousáč Perun. Nene, antropomorfismu se prostě musím smát.

Chápu náboženství spíše jako mytologii. Jako vyprávění o smyslu naší existence. A filozofii považuji za pokračování tohoto vyprávění - ale založené nikoliv už na zvyku a moudrosti předků, na společenském uspořádání, které je nutné - ne, založené na bytostné lidské potřebě myslet, potřebě zvědavosti a výkladu. Založené na imanentních principech - a proto upřímnějších a pravdivějších.

Rozumově dospět ke kategorickému imperativu je těžší a náročnější, než uvěřit v boha. Ale výsledek je nepochybně kvalitnější - v tom smyslu, že je to výsledek skutečně dosažený, nikoliv založený na "zvěsti", ať už seberadostnější nebo nejlepší, podle toho, jak kdo přeládá řecké slovo evangelium.

Od náboženství je totiž myslím jen krůček k tmářství, dogmatismu, fanatizmu a neúctě k lidskému životu, lidské osobitosti, lidskému údělu, lidskému utrpení a lidské existenci vůbec. Kdežto humanismus a racionalismus mohou vést i k podobným výstřelkům, ale jen tehdy, pokud nejsou dostatečně poctivé. (Jakýkoliv zločin založený zdánlivě na rozumových operacích je ve skutečnosti výsledkem kultu či víry (nacismus, stalinismus, breivik) nebo výsledkem hamižnosti, chamtivosti a dalších biologických imperativů, které jsme zdědili po předcích jako nástroje přirozeného výběru.

C`est la vie. Konkluze? Když někdo napíše, že musí být u maminky, neradno nesouhlasit. Úcta k rodičům je důležitá. Jak nás učí náboženství.

Tohle neberu. Jednak otázka oběti v lágru nijak nesouvisí s naší diskuzí a druhak trvám na tom, že Kolbeho k jeho oběti nedovedla víra. Jistě mu pomohla, ale k činu ho přiměla situace, ve které se nacházel. Jako desítky a stovky dalších vězňů, kteří se obětují, aby druzí mohli žít. (Vzpoura v Treblince například.)

Ve skutečnosti lágry naopak lidi o víru spíše připravují. Je dobře popsáno mnoho případů lidí, kteří se v koncentrácích rozkmotřili s bohem a zavrhli pod dojmem skutečnosti a zkušenosti náboženský postoj. Tím netvrdím, že měli pravdu, spíše byli zoufalí.

Jak už jsem psal, nechápu, jak oběť v lágru souvisí s diskuzí o potřebě/škodlivosti víry.

Zkus si položit otázku, jestli náhodou víra skrze nabídku vykoupení z hříchu nesvádí a nenavádí člověka k tomu, aby vesele hřešil, aby zahodil odpovědnost za svoje činy a jestli náhodou víra - narozdíl od rozumově odůvodněné etiky - tedy nepřispívá k tomu, že se svět skutečně zdá být oním slzavým údolím.

Pokud se Kolbe obětoval, aby zachránil někoho jinýho (což bylo samo o sobě iluzorní), pak se rozhodl k činu, kterým chtěl dát vlastnímu životu smysl. Platí? Platí.

Co na tom odporuje existencialismu? Já tady neaplikuju "právo na sebevraždu" z důvodu neochoty zápasit s absurditou vlastního bytí (což by se u Kolbeho pravděpodobně aplikovat dalo), ale rozhodnutí "vykoupit se" z absurdity tím, že životu nějaký smysl dám. Pokud se totiž Kolbe obětoval pro druhé, tak tím svému životu (a smrti) dal přece smysl - v naprosto Sartrovském revolučním duchu.

Obětovat se pro druhé (pravda, z racionálních příčin) existencialismu nijak neodporuje. (Čekání na Godota: Mohli bychom se zabít, ale k čemu by to bylo? - a tady to už k něčemu je.) Zato to v podstatě odporuje přinejmenším radikálním interpretacím křesťanských dogmatů. Jistě, že se Kolbe obětoval z lásky k bližnímu. otázka je, zda na to má křesťan vlastně právo. Prakticky vzato, to právo světcům-mučedníkům dávala JEN situace, do které se dostali - zápas s pohanstvím atd. (V NZ existuje podobenství, v němž Ježíš tvrdí, že rezignace je hřích.)

Takže se dá argumentovat, že má Kolbe z hlediska křesťanství právo obětovat se právě proto, že je v koncentráku - ale! - pokud taková oběť vlastně má nějaký smysl.

Kristus, naproti tomu, se jako bůh obětí života zaručuje za lidské hříchy. Vždycky mi to přišlo pitomé - totiž, potěmkinovské. Je to vlastně jen hra. Je evidentní, že to není v souladu s Kristovým postojem ke starému zákonu JAKO smlouvě s bohem. Ale to už je jiná pohádka. (Kristus - člověk prorok zemřít nechtěl. Kristus - postava mytologie zemřít sice nechtěl, ale musel.)

A ad přístup k existenci existencialistů / Kolbeho - to je přece irelevantní. Nejde o to, jak přistupuješ ke smyslu nebo nesmyslu existence. Podstatné je, k jakému dojdeš závěru, abych tak řekl. Navíc - moderní křesťanství i existencialismus dávají člověku prostor volby: budeš takový, jaký bude tvůj život. Jaký život si utvoříš, takový jsi. Se všemi konsekvencemi, v křesťanství zjemělými konceptem věčnosti.

Když jsem zkrátka psal, že Kolbe byl v okamžiku volby spíše existencialista, než křesťan, prostě jsem interpretoval jeho čin, ne jeho přístup k existenci. Máš pravdu, že jsem ho možná měl vzít v úvahu - ale kdo ví, co si vlastně Kolbe myslel. A navíc si jen těžko dokážeme představit jeho situaci a tíhu situovanosti.

A ta matka - řekl bych, cynicky, že dělá všechno proto, aby zachovala a rozmnožila svou genetickou informaci. Ale ne, ta matka jedná samozřejmě pudově. Kdo ví, jestli i Kolbe jednal pudově, jistě částečně ano. Evidentně to byl altruista.

To nevím, mě španělský vína vždy přišla moc zemitá. Portugalská jsou lepší

V čem?

Výborně, takže co se ti od něj líbí, to je super - a co se ti od něj nelíbí, to pomalu napsal někdo jinej jeho jménem, co?

To zní zajímavě.

Takže už to není výrok roka?

Já si je chtěl vychutnat, Lapízi.

Myslím, že všichni berete všechno moc vážně. Jako diskuzi o náboženství.

Ale když už můžu bejt pár dní s mámou, nebudu samozřjemě odjíždět do Prahy.

Nene, Mendes vládne světovýmu.