tunak - Komentáře

A co tě vede k tomu, že zaměňuješ naboženský postoj (který je nejspíš podobně základní lidskou potřebou, jako estetický postoj, dýchání, potrava a rozmnožování) a naivitu víry? A ještě k tomu víry v posmrtný život? (Samotný výraz "posmrtný život" je dokonale absurdní, když se nad ním zamyslíš.)

Já tu zmiňoval jedno konkrétní náboženství, které vzniklo jako stupidní abstakt různých helenistických a skrze helenistiskou interpretaci dovezených kultů a které si z antické tradice vzalo jen mainstreamový líbivý životní program pro ty, kteří si nevědí rady s vlastní existencí, protože se odmítají podívat do zrcadla.

Následující dva tisíce let zamořilo západní civilizaci utilitaristickým zápasem o moc, brutální cenzurou a nekonečnými disputacemi na témata jako "jak může svrchovaně dobrý a dokonalý bůh zapříčiňovat zlo?" nebo "jestlipak skutečně hostie v okamžiku spojení přestává být hostií a stává se božím tělem, nebo zůstává jen symbolem přijetí božího těla?"

Křesťanství je náboženství chudáků, kteří potřebují, aby je z jejich "hříšné existence" vykoupil někdo jiný a oni se mohli vesele věnovat hříchu vědomí si toho, že stačí křest a vše je odpuštěno. Je to náboženství, které z tragického (sebe)vědomí vyabstrahovalo takzvanou hříšnost existence a které sice odmítlo majetek, ale zároveň dalo člověku k užívání veškerou přírodu. Co to má společného s náboženským prožitkem kosmonautů, proboha? (Tento náboženský prožitek je navíc evidentní funkcí lidského mozku, podobně jako představy o světélku na konci tunelu, viz Koukolík.)

Ano, leckdo se obrací k víře, když je v úzkých. Nebo když stárne. Každý totiž nemá intelektuální kapacitu, vzdělání a poctivost Voltaira a je otázka, jestli by si třeba v Březince někdo poctivost Voltaira tváří v tvář absurditě zkázy uchoval. Náboženství je vždycky útěk, útěcha.

Další diskuze typu: "co náboženské prožitky lovců mamutů a autenticita hledání devíti miliard božích jmen vysoko na hoře Imeon" je myslím stejně opodstatněná, jako naděje na to, že se podaří úspěšně integrovat migranty ze třetího světa.

Je, no. Vždyť říkám, novej

Nevím. Viděl jsem japonskej film, kterej se tomuhle tématu věnoval, novej. (Monday, režie Sabu) Ten film se právě ptá, nakolik mladá japonská generace nerozumí kultuře předků. Samozřejmě, že západní (pseudo)kultura má na ostatní svět až brutání vliv. Ale kulturní vlivy jsou postupný a jiný kulturní oblasti americkou kulturu nikoliv přejímají (jako Evropa), ale spíš asimilují. Přetvařují. Vzniká něco nového, extrémně odporného. (Čínské ultranacionalistické music-hally o dětech draka se zelenýma očima, případně čínsko-hollywoodské filmy typu Hrdina. Je tu silně přítomný západní prvek ústředního hrdiny, ale ten se zásadně! obětuje ve prospěch celku.)

Každopádně ve světě existují kultury, které se ke smrti chovají úplně jinak, než my. A zahrnují velkou většinu lidstva, hrome.

To už je patnáct let? Bože, já jsem ale dědek

Nakonec ses dočkal

Smrt není smutná, což si uvědomuje celej svět, kromě individualistický západní civilizace. Dělat ze smrti jednotlivce tragédii je právě jen věcí individualismu. V některých místech v Asii starý člověk dobrovolně odchází zemřít na kopec nad vesnicí, když zjistí, že už není komunitě přínosem. A tragédie je v opravdovém smyslu něco jinýho, než neschopnost vyrovnat se se smrtelností. Tragédie je, konec konců, kozlí mečení. V Dionýsově průvodě, pochopitelně. Takže eroticky zabarvené mečení satyrů. Případně hra o tom, že je člověk trhlinou v přirozené řádu přírody, nebo si tak aspoň připadá. Tragédie je obecná situace lidské existence. Naivní mainstreamový helénismus z toho absrahoval všechno vznešené a vzniklo učení o prvotním hříchu v trapném náboženském sebepřesvědčování se, že po smrti jsou nebeské výsosti a že je život věčný. Stupidita monoteismu - sebeobelhávání se. (Zatímco pohanské kulty nebyly založené na víře v lež, ale na rituálu - to znamená připomíná si řádu přírody.)

Samozřejmě, ztratit někoho blízkého smutný je. Ale je to intimní věc, která do rámce společenského diskurzu nepatří.

Guardian: Frank Lampard byl jmenován kapitánem zítřejší porážky Anglie.

Mě se hlavně standardní kombinace sovětský vlajky, bluesu a zlata vyloženě příčí.

Klasika jsem nesledoval, to byla trapnost na trapnost. To se fakt podobalo dopředu domluvenejm zápasům o mistra světa těžké váhy.

Nejhorší jasně konfederační pohár. Budu za exota, ale nejlepší asi ta amerika

Nezdá se mi, že by se Barca takhle chovala.

Súíš domovem dôchodcô, ne?

Je vidľt, že té problematice rozumíš lépe, než Rosell.

Nj, holt Levante není ničí farmou

Zase nepodceňovat, Sergio by to dal.

No jo, navíc až do béčka pošlou Di Natálii, tak se Cristiano vztekne, protože přijde o Zlatou kopačku.

Nj, zakládat klub v Burgosu musí bejt na mašli

Protože by primera podle mne měla mít 12 účastníků a segunda samozřejmě taky

Fakt?

http://en.wikipedia.org/wiki/All-time_La_Liga_table

Dvanáctej nejúspěšnější tým? A to by La Ligu mělo hrát deset klubů?

Nu dobře, něčemu méně užitečnému

To jo, potom by La Liga přestala zajímat i poslednho pepíka a my bychom se mohli věnovat něčemu užitečnějšímu.

Taky se přidám: snad Granada nezabere. Stačí prohrát tři čtyř zápasy, po sezóně vyprodat kádr a jsou zase v segundě b.

kam taky patřej.

Určitě by to bylo víc. Ale máš pravdu, deální by bylo mít těch týmů dvanáct.

Dubrovníku hodně podobná města?

Trochu provokace, že?

tak když byl odmalička jejich fanda

16 týmů = pětina financí, se kterými liga operuje se rozdělí (tr je rozdělí) mezi zbytek týmů. Odpadne vata. Liga bude kvalitnější (lepší hráči v méně týmech, hráči, kteří hrají vatu pryč)...

Tohle je samozřejmě teorie. Na druhou stranu, klidně si vsadím na to, že liga o 16 týmech bude zajímavější a bude se hrát lepší fotbal.

Ve skutečnsti Real, Athletic, Barcelona a tím to asi hasne.